Helma, chrániče, rukavice, hokejka. Typická hokejová výstroj útočníka Miroslava Baruse. Malý ďáblík se v ní prohání i během letní hokejové přestávky. Ostří bruslí ale vyměnil za kolečka, na kterých se prohání v utkáních inlinové extraligy.
„Začal jsem s tím už hodně dávno. Ještě, když se hrávalo za Lužánkami,“ vzpomíná. „Pak jsem sice měl dlouhou pauzu, ale před čtyřmi roky jsem se k tomu zase vrátil. S jednoletou přestávkou to hraji pravidelně až doteď,“ dodává Barus, který inlinové zápolení bere hlavně pro zábavu a příjemné zpestření suché přípravy.
O víkendu nastoupil za Mission Roller Brno v prvním kole play off proti vítězi základní části extraligy kladenským Čertům. „Vůbec je neznáme. Jsme nováček soutěže, takže náš cíl, postoupit do vyřazovací části, jsme si už splnili,“ vysvětluje osmatřicetiletý útočník.
Vítězství nad favoritem soutěže ze středních Čech vsetínského odchovance potěšilo. Ještě větší radost měl ale z toho, že si mohl zahrát v jednom týmu se svým synem Filipem. „Jsem rád, že jsme mohli nastoupit v jedné lajně. Jinde se totiž nepotkáme, protože chytá v bráně,“ mrzí kmenového hráče Komety Brno, že syn nekráčí v jeho šlépějích.
A jak si pochvaluje rodinnou souhru? „Na to, že je mu teprve sedmnáct, hraje slušně. Má dobrou střelu. Rozuměli jsme si,“ chválí svého potomka spokojený otec.
Přestože se inlinová utkání hrají na čtvrtiny a pouze ve čtyřech hokejistech v poli, velký rozdíl v tom zkušený hráč nevidí. „Skoro všechno je prakticky stejný,“ hodnotí Barus, kterému ale dělá největší problémy brzdění.
„Nedokážu zaseknout, jako na ledě. Občas se mi proto stane, že se nestačím tak rychle vrátit pro puk, který projede kolem mě,“ popisuje největší komplikaci ostřílený hráč.
Osmnáctou ligovou sezonu načne premiérově v šumperském dresu. S týmem ze severu Moravy se dohodl minulý týden. „Od začátku o mě měli velký zájem. Samozřejmě jsem mezitím jednal i s jinými týmy, ale nakonec to dopadlo takhle,“ těší se na nové angažmá Barus. „Nabídli mi nejlepší podmínky,“ dodává.
V novém klubu se mimo jiné potká s bývalými spoluhráči z Komety Romanem Meluzínem a Pavlem Maláčem.
Kromě inlinových zápasů si osmatřicetiletý hokejista během letní přípravy vyzkoušel i obsluhovat v cukrárně. „Byla to zajímavá zkušenost. Lidé byli většinou slušní. Možná se k tomu někdy v budoucnu ještě vrátím,“ nadneseně říká Barus, že v případě ukončení kariéry může uvažovat i o práci číšníka.