Máte za sebou dva roky v zámoří. Co vám daly?

Hromadu zkušeností. Poslední sezona byla navíc hektičtější, protože jsem v půlce sezony přešel do Fargo Force, což byl nový impuls. Pomohlo mi to. V zámoří to ze začátku Evropanům nedávají moc zadarmo.

V Kelowně Rockets to nebylo ideální?

První rok tam byl takový záběhový. Všechno jsem poznával. Navíc tam byl dobrý tým, skvělá obrana, takže jsem se těžko prosazoval. Ve druhé sezoně se mi bohužel nepovedly přípravné zápasy, ale pak se to zvedlo. Jenže se nedařilo týmu a změnili se trenéři. Ležela na nás deka a ani jsme neudělali play-off.

Zámořský hokej je velká škola, že?

Hlavně je to fakt rozdíl oproti Evropě. Hraje se na hraně, až za ní. Chodí se hodně do těla. Když jsem byl šampionátu osmnáctek v Rusku na velkém hřišti, chvilku jsme byl zmatený, co se děje. V juniorce v České republice nevidíte bitku ani za půl roku, tam je to každý den. Je to tam tvrdší.

Vyhovuje vám zámořský hokej?

Na užších kluzištích je vše kousek. V Evropě je zase na vše víc času, člověk si v klidu rozehraje. V Americe se naučíte hrát pod tlakem. Na nic není čas, furt je za vámi dvoumetrový Kanaďan, který vás chce zabít.

V zámoří často chtějí, aby se hráč přizpůsobil, změnil svůj styl. Měl jste to taky tak?

Tohle jsem zažil. Vždy jsem byl evropský obránce, takže jsem nechodil moc do těla, vše jsem odbránil hokejkou. Tohle mi v prvním roce vyčítali, že musím chodit víc do rohů, víc se srážet, provokovat. V posledním půl roce ve Fargu, kam jsme přišel z Kelowny, jsem si v tomhle ohledu víc věřil, což bylo znát. Chválili mě za to.

Máte nějaký vzor?

Tohle člověk musí mít tak nějak v sobě. Samozřejmě taťka býval tvrdý obránce, takže to mám od něj. V Kometě je důrazný Michal Gulaši, který hraje na hraně. Když člověk v sobě nemá svini, tak to neodehraje.

Vy tu svini v sobě máte?

Myslím, že tu svini v sobě mám. (smích)

Musel jste změnit něco i v trénincích?

Ve Fargu už ani tolik ne, protože jsem tam přišel ke konci sezony, takže vše směřovalo k play-off. V Kelowně jsme měli trenéra Adama Foota, což býval fantastický obránce, který se furt rval, byl tvrdý. Dělal tréninky třeba tak, že jsme byli jeden na jednoho v rohu a řekl, že se bojuje o místo v sestavě, že se musíme začít vraždit. Bitky na tréninku byly normální.

Adam Foote byl asi velká autorita, co?

Jo, to byla dobrá škola. Jako člověk je suprový a jako trenér hrozně tvrdý. Pamatuji si, že jsme měli pravidlo, že když budeme mít v zápase víc než dva fauly, druhý den ráno musíme být v sedm ráno na zimáku a běhali jsme třicet minut kolem stadionu. Což se stávalo třeba i čtyřikrát týdně.

Jak jste to brali v kabině?

U nás to bylo těžké, protože jsme byli nejvylučovanější celek v soutěži. Jenže Foote dostal za úkol náš mančaft srovnat, a dělal to svoji cestou.

Jde Footovi trénování?

Myslím, že jo. Převzal to po Jasonovi Smithovi, což je další bývalý výborný obránce. Foote měl za úkol zachránit sezonu, což se podle mě nepovedlo, protože jsme se nedostali do play-off, i když jsme na něj měli.

Jaké jsou vaše ambice dál?

Momentálně jsem v Brně a připravuji se s Kometou. Co bude dál, ještě nevím.

Chcete se vrátit do zámoří?

Asi určitě. Ambice mají být vždy nejvyšší. Odrazovým můstkem bude draft, který se uskuteční koncem června. Takže pokud mě pozvou na kemp, odrazím se od toho.

Návrat do České republiky si dokážete představit?

Určitě jo, protože Brno miluji. Být na mně, tak bych tu hrál dvacet let furt, ale vím, že jsem mladý a potřebuji růst. Vrátit se člověk může vždycky. Jenže když člověk udělá krok zpět z Ameriky, vrátit se tam je složité. Musím všechno zvážit a uvidím.

V Kometě jste nakoukl do extraligy, jak na to vzpomínáte?

Řekl bych, že tenkrát v šestnácti to byl nejlepší rok mé kariéry. Hrál jsem za juniorku, kde se mi bodově dařilo, pak jsem dostal šanci i v áčku a výsledek byl mistrovský titul.

Dají se brněnští fanoušci srovnat se zámořskými?

To vůbec. To, co se předvádí v Brně, není nikde na světě. To je taky jedna z věcí, proč bych se sem jednou chtěl hrozně moc vrátit.