Jak jste si užil vaše první mistrovské oslavy?

Byly dlouhé a náročné. (smích) Vzali jsme to poctivě, od pondělí do pondělí.

To je dlouhá doba. Nemusel jste se nakonec přemáhat?

Šlo to samo. (úsměv) Dvě až tři hodinky spánku denně, pak jsme vyráželi do víru velkoměsta. Vždycky jsme se někde sešli.

Když jsme spolu mluvili na podzim, stěžoval jste si, že Zvolen hokejem nežije. Jak se změnila přízeň fanoušků v play off?

Čím jsme byli dál, tím větší měli zájem. Na rozhodující zápas už bylo vyprodáno, nějakých šest tisíc dvě stě diváků.

Je vám 36 let, přitom před dvěma lety jste už ukončil kariéru. Přiblížil slovenský titul definitivní konec, nebo vám naopak dodal chuť do dalších sezon?

Zrovna teď jsme se bavili s manželkou o tom, že skončil Jirka Dopita. Tomu je 44 let. Takže mám před sebou ještě krásných sedm sezon. (smích)

Ta první ze zbývajících bude znovu ve Zvolenu?

To zatím nevím. Zájem je oboustranný. Uvidím, jestli se domluvíme. Chci každopádně hrát dál, mám obrovskou chuť. Ať už to bude kdekoli.

V neděli nad hlavu zvedal pohár pro českého mistra Martin Straka. I pro něj to byla premiéra…

Naše kariéry se nedají srovnávat. Přeju mu to, ale zároveň i Peťovi Čajánkovi. Vyhrát ale mohl jen jeden.

Kam vygradovala kvalita slovenské extraligy v play off?

Těžko se mi to srovnává, když jsem ji hrál a českou soutěž sledoval jen v televizi. V play off se hrál dost kvalitní hokej.

V čem byla síla Zvolena?

Měli jsme výborně poskládané mužstvo. Byla tam dravost i zkušenosti. Výborně nám zachytal gólman, měli jsme i štěstí. To jsou taková klišé. (úsměv)

Už máte vybrané speciální místo pro zlatou medaili?

Mám doma místečko, kam si tyhle hokejové věci dávám.

Vrátil jste se do Brna. Jak budete odpočívat?

Ještě nemůžu. Čekají mě další oslavy. Vidím to aspoň tak na týden a pak si dám oddech. (smích)