„Co je v extralize víc než chytat finále? Určitě jsem rád, že jsem se ještě dostal do branky," těšilo po vydařeném utkání gólmana.

Poprvé jste Zlín ve finále porazili. Co k úspěchu vedlo?

Bez stoprocentní práce celého týmu nejde v play off zvítězit. Nakoply nás dva góly, které jsme dali v první třetině.

Jak jste se cítil před zápasem, který mohl být poslední v sezoně?

To už je teď každý. Šel jsem do toho s čistou hlavou, chtěl jsem pomoct a přispět k vítězství.

Zlínu jste dovolil jednu branku. Při střele Čajánka se ale zdálo, že mířil trochu jinam.

Myslel jsem, že puk půjde trošku dál. Nakonec šel hned k první tyči a já vlastně projel brankovištěm.

Na konci první třetiny jste hráli dlouho ve třech proti pěti. Byl to nejtěžší moment zápasu?

Oslabení proti Zlínu je vždy stěžejní. Na přesilovky spoléhají. Když je přežijeme, můžeme je porazit.

V závěru druhé třetiny mohl Pavel Kubiš kuriózně vyrovnat, když jste vyjel daleko z branky a nakonec se nedostal k puku. Zatrnulo vám při té situaci?

Ani ne. Nebyl jsem si jistý, ale věřil jsem, že stihnu zakročit. Soupeř měl puk na bekhend a nemohl dát žádnou silnou ránu. Situace vznikla tím, že v závěru třetiny už puk neklouzal, zpomalil přede mnou a došlo k nedorozumění. Naštěstí jsem nezpanikařil a dopadlo to dobře.

Věřil jste vůbec před play off, že se ještě dostanete do branky?

Marek chytal výborně a přál jsem mu, ať tým dotáhne co nejdál. Navzájem si držíme palce. Je jedno, kdo je v brance. Táhneme za jeden provaz, jak zní naše motto pro play off.

Váš kolega Marek Čiliak dostal na střídačce pukem do hlavy a musel jít na šití. Jste i proto rád, že jste byl v brance?

Všiml jsem si toho. Ale já sedím pokaždé o metr dál, takže by mě to netrefilo.

Nedávno jste oslavil čtyřicátiny a při třetím finále vám k nim bouřlivě gratulovala naplněná aréna. Jak jste to vnímal?

Samozřejmě to je příjemné. Nevím, jestli byl ideální okamžik ke strhávání pozornosti na střídačku. Ale byla to příjemná chvíle. Děkuji.

DAVID NEKVINDA