Zaskočila vás pozvánka těsně před šampionátem po odřeknutí Dominika Furcha?
O víkendu mi zavolali z reprezentace, bavili jsme se co může nastat. Jsem rád, že se mi ozvali, ale abych byl upřímný, vůbec jsem s tím nepočítal a neřešil jsem, jestli se něco takového může stát. (úsměv)

Trenér Josef Jandač vás určil mezi gólmany jako trojku. Jste smířený, že turnaj můžete prosedět jen na tribuně?
V mé pozici jsem ani nemohl říct, že jako trojka nepojedu. V nároďáku jsem nikdy nebyl a samozřejmě chci jet. Pojedu si to tam užít. Být s hráči, které jsem viděl jen v televizi, je krásná představa.

Na druhou stranu si můžete v poklidu obhlédnout atmosféru velkého turnaje…
Ano, na tribuně s popcornem a hotdogem. (smích) Na mistrovství světa jsem se podíval naposledy ještě jako prcek v roce 2004. Je to hezké prodloužení sezony. Chci si zatrénovat nebo třeba zahrát s hráči, kteří tam jsou.

Znáte někoho z českého týmu?
Třeba Martina Nečase z Komety. S Filipem Pyrochtou jsme byli na dvacítkách. Byl tehdy mladý. Možná ještě Ríťu. (gólman David Rittich – pozn. red.) Hrávali jsme proti sobě, ale jinak když to tak řeknu, přijdu do týmu jako úplný cizinec… Nebudu nikoho znát, z čehož mám trochu obavy, ale snad to bude dobré.

V Tampere se však z vás jako cizince stal téměř Fin, naučil jste se i místní jazyk. Jaké bylo loučení s Tapparou?
Byli jsme blízko k úspěchu. Bohužel se to nepovedlo a ve finále jsme prohráli s Kärpätem Oulu. Zklamání, které v sobě mám já i tým je obrovské a nepopsatelné. Mrzí to a ještě nějaký čas bude mrzet než člověk vstřebá, že i druhé místo je úspěch. Šlo o poslední zápas za Tapparu. Jsem rád, že se zase posunu dál, ale balení věcí nebylo lehké. Za sedm let života jsem si tu měl spoustu kamarádů.

S Kärpätem Oulu jste prohrávali ve finálové sérii už 0:3 na zápasy. Nakonec jste padli 2:4. Cítil jste, že taháte za kratší konec provazu?
Ve čtvrtfinále jsme vyřadili tým KalPa Kuopio 4:2 na zápasy. Semifinále jsme vyhráli 4:0 na zápasy proti TPS Turku. Možná jsme překvapili sami sebe, v základní části jsme Turku neporazili ani jednou. Deset dní jsme pak po rychlém postupu do finále nehráli, jen trénovali.

Pauza vám uškodila?
Kärpät hrál sedmý zápas, takže měl jen dva dny volno, ale byl víc v rytmu. Sice to zní jako taková menší výmluva, ale byl trochu líp ve hře. My jsme se uspokojili tím, že se námi do finále nikdo moc nepočítal. Hladký postup do finále nám paradoxně trochu ustřihl křídla.

Barys Astana
Letošní umístění: Desáté místo ve Východní konferenci KHL. Play-off uniklo o čtrnáct bodů.
Co znamená název: Barys je v překladu sněžný levhart.
Složení týmu: Tým byl minulý rok až na tři Kanaďany složený jen z Kazachů.
Naturalizace: Ovšem jsou tu cizinci, kteří mají kazašské občanství. Švédský gólman Henrik Karlsson, kanadský bek Kevin Dallman nebo hlavní tahoun a kapitán Kanaďan Nigel Dawes, který minulý rok nasázel 35 branek.
Poslední Češi: V sezoně 2011/2012 Jiří Novotný, Kamil Kreps, Lukáš Kašpar.

Teď jdete za novou výzvou a zamíříte do Astany. Měl jste i jiné nabídky?
Nějaké náznaky byly už před sezonu. Pak najednou vzešlo, že to bude Astana. Byla docela rychlá a konkrétní. Za čtrnáct dnů bylo vše nachystané k podepsání. Doufám, že tam bude vše v pořádku. Pro je to zase krok vpřed.

Ohledně NHL jste říkal, že vám ujel vlak. Do ní je cesta úplně zavřená?
NHL jsem ani neřešil. Nějaké náznaky byly loni po sezoně, která se mi povedla. Ale vždy to ztroskotá na výšce a fyzických parametrech. (Hrachovina měří 179 centimetrů – pozn. red)

V týmu Astany jsou víceméně Kazaši. Jste v napětí, jaké bude v klubu prostředí?
Bude to pro mě nová věc. Těším se. Přiznám se, že mám menší pochybnosti, nikdy jsem v Kazachstánu ani Rusku pořádně nebyl. Nevím, co očekávat. Teď jsem byl v organizaci, kde jsme de facto mírně vším rozmazlení. Doufám, že v Barysu bude všechno v pohodě zařízené a nebudu se o nic moc starat. Jsem rád, že dostanu šanci a chci odvést to nejlepší.