„Jsem první útočník, který napadá, takže se do takových pozic dostávám. Vychází to ze stylu hry,“ vysvětloval Leška.

Právě za brankou vznikla gólová situace před vyrovnáním Lukáše Finsterleho z 16. minuty, kdy využil zaváhání brněnského beka Jana Švrčka. Ten před sezonou přestoupil právě do Brna. „Poděkoval jsem mu za nahrávku,“ smál se Leška.

„Puk se mi zamotal mezi nohama, když jsem ho chtěl nahrát. Kotouč mi sjel, Leška jej zachytil a přihrál na volného hráče před brankou,“ klopil oči Švrček. „Asi sehrála roli i má přemotivovanost,“ uznal brněnský zadák.

Ve druhé části Leška opět za klecí brankáře Hoviho vymýšlel kouzla a čáry. V jedné situaci strávil půlminuty a hledal ideálně najetého spoluhráče. Roztleskal celý stadion, který už cítil start tradičních piruet. „Čekal jsem, jestli se tam někdo neobjeví, abych mohl přihrávat. V tu chvíli ale Brno dobře bránilo, skvěle si nás rozebralo jeden na jednoho,“ svěřil se pětatřicetiletý útočník beranů.

Pro obě mužstva byl úterní zápas specifický a výjimečný. Do Zlína se totiž po jarním odchodu poprvé vrátil kouč Zdeněk Venera. „Osobně jsem s ním nemluvil. Ale kluci ho potkali na parkovišti, když šli z rozcvičky. Roman Hamrlík s ním určitě prohodil pár slov,“ poznamenal Leška.

„Určitě to byl pro něj prestižní zápas, chtěl se předvést. Bohužel nám utkání nevyšlo. Měli jsme dokonce vypsané i prémie. Škoda že je nedáme do kasy,“ litoval Švrček.

Bitva trenérských stratégů Vlacha a Venery nakonec vyšla lépe pro domácího kouče. „Víme, jakým stylem trénuje. Hráli, jak jsme předpokládali. Přitom jsme styl nijak neměnili. Vyplatilo se to,“ mnul si ruce Leška.