Máte při nájezdech v hlavě nějaký automat, nebo pečlivě zvažujete, co na vás který protihráč vymyslí?
Ani jsem se na ně nedíval.
Z čeho tedy při nájezdech vycházíte?
Z ničeho. Prostě se snažím co nejdelší dobu zůstat na nohou.
Který ze tří sparťanů podle vás byl nejblíž brance?
Ten druhý. (Jan Buchtele – pozn. red.). Ten mě trefil, to jsem měl fakt štěstí.
Šancí jste pochytal celou řadu. V prodloužení jste ale hasil obří příležitost Hlinky. Jak jste ji viděl?
Teď si to ani moc nevybavím. Ale nahrával zpoza brány, obránci nevěděli, kde je puk. Vyrazil jsem mu jej. Pak mě trefil.
Brankáři říkají, že takové zápasy mají rádi, že jsou v permanenci. Platilo to i dnes pro vás?
Je to lepší. Ale nějak jsem to neregistroval. Jen jsem čekal, kdy dáme gól, ale bylo to až po penaltách.
Ale dalo se čekat, že vás Sparta znovu zasype střelami…
To je pravda, čekali jsme to. Říkali jsme si, že uvidíme, s čím na nás vlétne.
Cítíte, že je postup do finále už hodně blízko?
Chceme sérii ukončit už doma. Ale nesmíme pobláznit. Musíme prostě dál hrát naši hru a čekat na chyby protivníka.
Zatrnulo vám, když Sparta okamžitě zlikvidovala vaše vedení?
Ani ne, byly před námi ještě dvě třetiny. Mohlo se stát ještě cokoli.
Pro hráče v poli je prodloužení fyzicky nesmírně náročné. Jaké je pro vás odchytat čtyři dvacetiminutovky, především z hlediska koncentrace?
Stačí jedna chyba a je po zápase. Snažím se ale soustředit v každém zápase.
