Dříče Baruse těšil brněnský pokřik i vsetínský boom

Krátkým popěvkem hala Rondo velebila oblíbence a vyhlášeného bojovníka, který na ledě nevypustil jediný souboj. „Zpětně jsem se ptal, jak pokřik vznikl, ale nikdo z fandů přesně nevěděl. Samozřejmě mi to na ledě dělalo radost," usmívá se jedenačtyřicetiletý hokejový dravec, který v Kometě nastartoval i zakončil dlouholetou profesionální kariéru.

Miroslav Barus se mezi mantinely stále potí, hraje a současně i trénuje v druholigové Břeclavi. „Ale už to není jako dřív, jsem opatrnější. V hokeji už si nemám co dokazovat," vysvětluje s úsměvem vsetínský rodák.

Právě v legendárním „plechovém" stánku Na Lapači nasál slavnou mistrovskou éru vsetínského hokeje. Když tam vyrůstal, o něčem podobném se mu ani nesnilo. Vždyť klub bojoval v krajském přeboru. „Podmínky nebo hráčská základna byly úplně někde jinde," vzpomíná na osmdesátá léta.

I proto dal zavděk stěhování do Brna, kam se přesunul už ve čtrnácti letech. „Pocítil jsem najednou obrovskou změnu. Trénovali mě například Karel Skopal či Lubomír Hrstka a opravdu mně ukázali směr. Uvědomil jsem si, že hokej není jen o zábavě, ale hlavně o velké dřině," popisuje svízelné začátky.

Přestože v brněnské juniorce vyrostl v perspektivního bojovného útočníka, za A mužstvo tehdejšího Zetoru stihl jen dva zápasy. Rozhodl se pro návrat na Valašsko. Psal se rok 1992 a dvaadvacetiletý mladík mohl jen stěží tušit, že se jeho mateřský klub promění v postrach české extraligy a stane se jejím neomezeným vládcem. „Před mou první sezonou ve Vsetíně si nás dva dny před startem první ligy pozvali členové vedení a řekli nám, že ročník možná ani nerozjedeme. V klubu chyběly peníze, většina kluků řešila, že si najde jinou práci," rozkrývá Barus tehdejší poměry.

Tým přece jen s problémy sezonu odehrál na chvostu tabulky. Pak se ovšem zjevil podnikatel Roman Zubík a fenomén Vsetín omámil český hokej. „Zubík hned avizoval příchod trenéra Horsta Valáška i útočníka Rosti Vlacha, který patřil do reprezentace… Co by dělal v první lize?" ťukali jsme si na čelo.

Zubík však zajistil peníze a potřebné posily. „Kromě trenérů nám moc pomohli zkušení hráči. Znali jsme je z televize a z reprezentace a najednou vedle nás seděli v kabině," směje se Barus.

Posílený tým před sebou najednou hrnul prvoligové soupeře jako buldozer a nezastavil se ani v baráži o extraligu. Podceňovaný tým se probojoval až do nejvyšší soutěže.

Jenže to byl teprve začátek na cestě lemované šesti tituly. „Pamatuju si, jak se nám posmívali. Pan Holík říkal, že kluby budou jezdit do nějaké chýše. Takové výroky nás ještě víc stmelily," vypráví.

Valašskému nováčkovi se sice nepovedl vstup do premiérové sezony, ale pak se rychle zmátořil a po polovině základní části dokonce ligu vedl. „Skvěle chytal Roman Čechmánek, navíc byla výluka v NHL a přišel Pepa Beránek. Udal týmu jiný směr," má jasno Barus. Valaši překvapivě ovládli základní část a splnění bláznivého snu bylo zase o něco blíž. „Ve městě se strhla obrovská euforie. My mladí jsme byli najednou podělaní a nevěděli, co od play off čekat," přiznává.

Miroslav Barus v dresu brněnské Techniky.Zdroj: null

Mužstvo se však nenechalo vykolejit, ve čtvrtfinále vyprovodilo Litvínov, v semifinále České Budějovice a pro poslední sérii o titul mu liga naservírovala pikantního soupeře. Rivaly ze Zlína. „Na to vzpomínám rád. Přitom první zápas jsme prohrávali 0:6. Rosťa Vlach si vzal v kabině slovo a řekl, že vyhrajeme alespoň minizápas v poslední třetině," vybavuje si Barus.

Tým se zakousl do zlínských protivníků, výsledek prvního finále korigoval na 3:6 a v dalších bitvách už pádil za trofejí. Také díky Barusovi, který ve formaci „rozbíječů" vymazal z ledu elitní zlínský útok Štraub, Janků, Meluzín. „Jezdili jsme s nimi a podařilo se nám je absolutně rozhádat," ušklíbne se.

Se spoluhráči přivezl vítězný pohár ze Zlína do Vsetína, kde vypukly bujaré oslavy. „Autobus nemohl davem projet ani na zimák. Rosťu Vlacha tam donesli na ramenou. Bylo to neskutečné vítání," zasní se útočník, který měl hru založenou na skvělé fyzické kondici.

Do další sezony už vsetínský hokejový monopol vstupoval jako favorit, navíc posílený o další hvězdy včetně Jiřího Dopity. „Měli jsme našlapaný tým. Později někteří protihráči přiznali, že už na cestě před Vsetínem podvědomě prohrávali 0:2," líčí.

S Valachy si bez výraznějších potíží dokráčel pro druhý titul, pak se ale vydal na jinou štaci. „Tahouni týmu měli zaslouženě přednost, hrál jsem ve čtvrté lajně a chtěl jsem dostat víc prostoru, proto jsem přijal nabídku Českých Budějovic," povídá.

Na jihu Čech strávil tři úspěšné sezony, pak přišla kratší angažmá, než znovu zamířil na jižní Moravu. V roce 2001 kývl na nabídku ambiciózních znojemských Orlů. „Podobně jako ve Vsetíně se tam vše odvíjelo od majitele. Jarda Vlasák hokej miloval," říká Barus.

Se Znojmem se pravidelně dostával do extraligového play off, v roce 2005 se však rozhodl pro změnu. „Podepsal jsem smlouvu s italským celkem Pontebba, ale až tam jsem si uvědomil, že na takový hokej jsem ještě mladý," naznačuje.

Miroslav Barus (v modrém).Zdroj: null

A tak se vrátil do brněnského hnízda, v němž se učil hokejovému řemeslu. Kometa se pozvolna vracela na výsluní a pomáhala jí i Barusova bojovnost. V první lize válel například po boku Davida Appela, Aleše Staňka nebo Radka Dlouhého. „V první sezoně chodilo do haly dvanáct set diváků. Pak se začalo dařit, přišly třeba čtyři tisícovky a v následujících letech už bylo vyprodáno," hlásí Barus.

Právě v Rondu zažil podobnou atmosféru jako ve Vsetíně, třeba když s tisíci fandy slavil ve Znojmě triumf v letním Tipsport Cupu. „Při takové kulise vám běhá mráz po zádech," pokyvuje.

S Kometou se loučil smutně. Toužil se s modrobílými probojovat do extraligy, v prvoligovém finále play off 2009 však Kometa nestačila na Ústí nad Labem. Poslední zápas série prohrála 1:2 v prodloužení. „Cítil jsem obrovské zklamání. Všichni jsme dělali maximum, ale prostě to nestačilo. Aniž bych znal názor vedení, rozhodl jsem se skončit," přibližuje bývalý kapitán Komety.

V Břeclavi se dál aktivně věnuje hokeji, chystá se na trenérskou dráhu a navíc podniká. „Pořádáme kempy pro mladé hráče nebo individuální tréninky. Od hokeje vypínat nepotřebuju, je mně nejbližší," dodává.

Miroslav Barus

Narozen: 12. října 1970 ve Vsetíně

Profese: hokejový útočník a trenér

Hráčská kariéra: Kometa Brno, Vsetín, Č. Budějovice, K. Vary, Zlín, Rosice (I. liga), Znojmo, Ústí n. L. (I. liga), Šumperk (I. liga), Břeclav (II. liga)

Statistiky v nejvyšší soutěži: 477 zápasů 214 bodů (97 branek + 117 asistencí)

Největší úspěchy: 2x mistr české ligy se Vsetínem (1995 a 1996), vítězství s Kometou v letním Tipsport Cupu (2008)

Zajímavosti:

- brněnské publikum si Baruse oblíbilo za jeho obětavost a zdravilo jej pokřikem Míra Barus olé!

- ve Vsetíně měl blízko do reprezentace, nikdy si však za národní tým nezahrál