Jak jste spokojený se svojí gólovou produkcí?

Sedmnáct vstřelených branek je super, ale moje góly musí pomáhat výsledkově. Jinak jsou k ničemu. Naše první lajna má hodně bodů. Jenže je třeba, abychom duely přetavili v zisk důležitých bodů do tabulky.

Měl jste před sezonou stanovenou metu, kolik chcete vstřelit gólů?

Takové cíle si nedávám. Chci být prospěšný pro mužstvo. Zajímá mě jen týmový úspěch. Musíme se dostat do play-off a tam udělat vše pro to, abychom došli co nejdál.

Vnímáte střelecké dostihy s Peterem Muellerem, který má aktuálně o jednu trefu víc?
Jsme v jedné lajně a jsem rád za každý gól, ať ho dá kdokoli. Pro nás je nejdůležitější, abychom se posouvali tabulkou nahoru nebo si udržovali pozici v top šestce. Klidně ať dá Peter čtyřicet branek. Budu jedině rád, že máme v týmu někoho, kdo vyletěl a pomohl k úspěchu.

Martin Zaťovič v aktuálním extraligovém ročníku:
Odehrané zápasy: 36
Body: 33
Góly: 17
Asistence: 16
Střely na branku: 85
Hodnocení účasti na ledě +/-: +4
Průměrně odehraný čas za zápas: 21:03 minut

Na ledě to právě často vypadá, že máte vsazený jeden na druhého, kdo dá gól…
Pořád si to dáváme do prázdné, že? Ale vážně. Tohle svědčí o tom, že nám je fakt jedno, kdo vstřelí branku. Hony na sebe nepořádáme. Raději si nahrajeme před odkrytou branku, ať to baví lidi. Vstřelit gól nebo na něj přihrát, to je podle mě jedno. Hlavně musí vítězit tým.

Mueller po příchodu do Komety říkal, že se chce naučit česky. Už něco umí?
Nějaké slovíčko možná prohodí, ale zatím jsem ho česky moc mluvit neslyšel. 

Od začátku sezony nastupujete po boku Petra Holíka a právě Muellera. Překvapuje vás, že se stále držíte a trenéři vás nerozdělili?
Spíš jsme rádi, že pořád hrajeme na takové úrovni a trenéři nás nemusí trhat. Rozumíme si, poslepu víme, kdo kde je.

V čem tkví kouzlo vaší lajny?
Všichni jsme docela vyspělí hráči. Holas už toho má taky hodně za sebou, odehrál spoustu zápasů a body vždy sbíral. V hokeji je to tak, že když člověk chce něčeho dosáhnout sám, nepodaří se mu to. Není to tenis. Náš sport je kolektivní. Když se daří kolegovi, tak i mně.

Zažil jste někdy podobnou souhru?
Ještě když jsem hrál v Karlových Varech s Lukášem Pechem a Petrem Kumstátem. Ani jsme spolu nemuseli mluvit. Sbírali jsme hodně bodů, ale bohužel tam pak právě nebyl týmový úspěch. Nedostali jsme se do play-off a skončili jsme v play-out. To člověku bere chuť z gólů i asistencí.

V kabině jste jeden z lídrů a zároveň vyhlášený vtipálek. Jak svoji roli berete?
Tohle je na ostatních, jestli si ze mě něco vezmou. Nikomu nic nenutím. Občas mladým poradím, ale že bych hrotil pozici lídra, to ne. Spíš jsem srandista a občas si někdo něco vyslechne z téhle stránky.

Kdo je váš oblíbený parťák na legraci?
Vždy se někdo najde. Třeba Hrouda, Něma, Leo i Špenát (Jan Hruška, Ondřej Němec, Leoš Čermák a Martin Erat – pozn. red.). V kabině je hodně hráčů, kteří se přidají, když se do někoho kope.

Do koho se nejčastěji kope?
Myslím, že já fasuji hodně. Jsem oblíbený terč.

Zvýšíte hlas, když se nedaří?
Umím zařvat na všechny, ne jen na mladší, ale i na starší a na sebe. Když předvádím špatnou hru, musím se zvednout. Hlavně je třeba si chyby pojmenovat, jestli se křičí do země, nebo do stropu, nikomu to nic nedá. Je důležité si vše věcně říct, jak máme hrát a co je potřeba změnit.

V této sezoně byla v kádru Komety řada změn. Je nálada v kabině oproti minulým rokům jiná?
Atmosféra je vždy taková podle toho, jak se hraje. Měli jsme šňůru výher, pak jsme něco prohráli. Třeba přišel Peter a fantasticky zapadl, daří se mu. Někomu se nedařilo, proto šel jinam, kde se mu může dařit líp. To je hokejový život.

Vyhovuje vám role před brankou při početních výhodách?
Tohle mi nikdy nevadilo. Nemám problém s věcmi, které patří před bránu. Umím taky kolikrát přitvrdit.

Kdo je nejnepříjemnější ze soupeřů v těchto tvrdých soubojích?
Urostlí beci, kteří jsou silní. Spíš mi ale vadí, když mě začne sekat brankář do nohy a rozhodčí dělá, že nic nevidí. To pak musím držet papiňák, protože kdybych se otočil a gólmana trefil, je asi po všem. 

Jak to bylo s vaší listopadovou nominací do reprezentace?
Byl jsem mezi náhradníky, což jsem moc nevěděl. Navíc jsem měl zranění, se kterým jsem dlouho hrál. Ráno mi napsali, že mám jet na nároďák, tak jsem řekl, že ne. Bylo to strašně narychlo. Navíc jsem ani s nikým nekomunikoval.

Národní tým je pro vás stále lákadlo?
Každý, kdo je zdravý, chce reprezentovat. Kdo nechce, není Čech.

Když se z posledního srazu vracel Ondřej Němec, mluvil o kolotoči a centrifuze. Neodradil vás trochu?
Každý soupeř je jiný. Tehdy mělo zrovna Rusko skvěle poskládané mužstvo, až Ondra z toho měl centrifugu, ale mě tyhle zápasy baví. Co je víc? Mezinárodní duely s takovými soupeři jsou prostě paráda.