Dá se říct, že jste ve svém oboru nezmar. Skončíte v ordinaci a pak spěcháte na hokej. Naplňuje vás stále práce?

Vždy jsem byl rád, že můžu dělat v hokejovém prostředí. (úsměv) Dřív jsem ho hrál, i když ne na profesionální úrovni. Nyní mám soukromou ambulanci a občas chodím operovat do Vojenské nemocnice. Dá se to vše velice dobře skloubit. V extralize lékaři domácího mužstva mají na starosti i hostující, takže nemusíme jezdit na venkovní utkání. Pouze až na play-off.

Před dvěma lety jste skončil jako reprezentační lékař po olympijských hrách v Soči. Už jste se cítil mezinárodního hokeje nasycený?

U národního mužstva jsem pracoval dvacet let. Žádný jiný předchůdce nebyl u reprezentace déle než já. Zažil jsem toho hodně a velice si toho vážím. Rád vzpomínám třeba na Nagano a na spolupráci s trenérem Ivanem Hlinkou. Musíte najít vhodnou dobu, kdy skončit, a po těch dvaceti letech byl pravý čas. Předal jsem štafetu mladším.

Na druhou stranu už nečerpáte dovolenou na reprezentační turnaje. Oceňuje rodina, že jste víc doma?

(smích) Mám perfektní zázemí. Manželka vždy výjezdy tolerovala, a naopak mně fandila. Povinností bylo už hodně a chtěl jsem se věnovat rodině.

ZDENĚK ZIEGELBAUER
· Narozen 7. září 1950.
· Chirurg, který operuje v Brně ve Vojenské nemocnici a na Surgal Clinic.
· Jako hokejový lékař začal v roce 1979, kdy se staral o druholigový tým Ingstav Brno, nyní je u týmu
brněnské Komety.
· V národním týmu byl dvacet let. Od roku 1994 do olympiády v Soči 2014.

Projevuje se ve vás stále fanoušek, když stojíte na střídačce Komety?

Chodil jsem už jako kluk s tátou na Kometu a jsem její velký fanoušek stejně jako celá rodina. Chodil jsem v mládí za Lužánky a některé legendy, které si pamatuji z ledu, mám stále v péči. Například Jardu Meixnera, Josefa Černého, Milana Kokše nebo Rudu Potsche. Jsou to výborní kluci a občas u mě zavzpomínají na doby, kdy hráli. Zápasy Komety jako každý divák prožívám, ale očima také sleduji, aby nedošlo ke zranění hráčů.

Trnete, když jde nějaký hráč hlavou do tvrdého souboje u mantinelu?

Občas ano, ale těžko to můžete ovlivnit. Na hokej se dívám z odborného hlediska, takže zpozorním, když jdou hráči do souboje u mantinelu či blokují střelu. Nejhůř snáším zranění na hlavu, kdy dochází k bezvědomí. Násilí na krk naštěstí rozhodčí trestají.

V NHL v současné době mají kluby hned na stadionu rentgen. Mělo by se podobné vybavení zavést i v českých arénách, abyste hokejistu vyšetřili už v zázemí haly?

Zažil jsem to na Světovém poháru v Torontu před dvanácti lety, kdy jsme využívali rentgen rovnou na stadionu. Na mistrovstvích světa byl zase pojízdný rentgen. U nás to žádný klub nemá. Určitě jde o výhodu, ale není to nic prioritního. Vyšetření máme v krátké době po zákroku.

V čem spočívá vaše práce v Kometě?

Daleko víc věcí musím řešit mimo zápas. Hráči dochází na léčení a pravidelné kontroly. Práce kolem toho je dost. Asistujeme i při dopingové kontrole. V národním týmu jsem se pak také staral o jídelníček.

S vedením týmu také konzultujete zdravotní stav hráčů. Je pro hokejového lékaře složité, když na něho hokejista tlačí, že chce nastoupit?

Jsou profesionálové a vědí, že zdraví je jejich deviza, která jim umožní postup ve sportovní kariéře. Měl jsem štěstí, že jsem spolupracoval s trenéry, kteří dali na mé nařízení. Nikdy nebyl problém, že mi kouč řekl: Zdeňku, ten hráč půjde do zápasu a dělej si to jak chceš. (usmívá se)