Jaké byly první dva tréninky?

První jako kdybych nestál na ledě celý rok, druhý jako tři, čtyři měsíce. Už to bylo lepší. Začátky jsou vždycky těžké, když naskakujete do rozjeté soutěže.

Budete si přidávat?

Musím dělat něco navíc, jinak to nepůjde. Kluci jsou v sezoně, mají zápasový režim. Já se na sezonu teprve připravuju.

Ale na ledě už jste přibližně měsíc…

Chodil jsem v Americe, kde žiju s rodinou. Začal jsem trénovat s Radkem Dvořákem, takže jsem aspoň někoho kolem sebe měl na ledě, abych nebyl úplně sám.

Je těžké se připravovat tímto způsobem?

Trávil jsem takhle několik posledních let, protože jsem se snažil vracet do sezony. Kluci mě povzbuzovali, říkali, že když se na návrat cítím, ať to zkusím.

Je tedy nezvyk trénovat nyní s celým týmem?

Kluci se mi tam teď trochu pletou… A navíc jsem byl vždycky nejlepší hráč na ledě. (smích) Teď je to trochu jiné. Některé věci člověk sám nenatrénuje, rychlost je jiná, přibyly souboje. Bude mi to chvíli trvat.

Čtěte také: Poslední restart kariéry: Havlát trénuje s Kometou, možná nastoupí i v extralize

Užíváte si návrat do kolektivu?

Je super mít program a nemuset ho vymýšlet sám. To mi chybělo. Vím, kdy mám přijít na zimák a co se bude dít. Navíc jsem zase v České republice, naposledy jsem hrál sezonu ve Znojmě a končil ji ve Spartě. Od té doby jsem neměl možnost tady hrát.

Potkal jste v kabině známé tváře?

Martin Erat je můj ročník, jako malí jsme proti sobě hrávali. S Němou (Ondřej Němec – pozn. red.) jsme nastupovali za nároďák. S Leošem (Čermákem) jsme spolu nehráli, ale už taky něco pamatuje. (úsměv)

Scházel vám hokej hodně?

Vždycky. Kdyby mi to tělo dovolilo, hraju pořád dál. Situace je ale taková, jaká je, odehrál jsem šestnáct let v NHL, na to si nemůžu stěžovat. V mém případě byla zranění malá, velká a ještě větší, k hokeji patří. Ještě tady mám rodinu a tátu, bylo by krásné si před ním naposledy zahrát. Podporuje mě, abych to ještě zkusil. Když se nevrátím teď, tak už nikdy.

Cítíte se jako patriot?

Žil jsem v Brně od dvou let, mám k městu speciální vztah, vždycky jsem ho měl.

Láká vás i vidina možného úspěchu v extralize, ze které máte bronzové medaile s Třincem a Spartou?

Tak daleko se nedívám, musím se hlavně dobře připravit. Ambice jsou, to bych lhal, kdybych tvrdil, že ne. Ale nejdřív je potřeba dobře dokončit základní část.

Pomohlo vám k návratu i to, že jste s hráči Komety trénoval už v letní přípravě?

Známe se. Věděl jsem, jaká je tady parta, začali skvěle základní část, všichni vědí, na co se tady myslí. Když se mi Libor (Zábranský) ozval, řekl jsem, že rád přijedu. Je to moje poslední šance hrát v Brně. Začínal jsem tady na stadionu za Ytong, tak jsem si říkal, že by bylo hezké tu i skončit.

Stanovil jste si nějaký termín, kdy byste se rád objevil v zápase?

Nic takového. Půjdu týden po týdnu. Návrat není otázka příštích dvou tří zápasů.