Všichni čekali jeho přihrávku, Staněk ale místo toho předvedl brilantní stahovačku a zbavil se obránce. Stejně dobře mu potom vyšla i střela. I díky gólu byl potom pětadvacetiletý forvard vyhlášen hráčem zápasu.


Překvapilo vás, jak dobře se vám podařil návrat do sestavy po zranění?
Byla to paráda. Chtěl jsem to hlavně v klidu odehrát a dostat se zpátky do tempa. Vůbec jsem nečekal, že se mi bude takhle dařit a dám gól.

Bylo pro vás důležité, že vaše lajna hrála v tradičním složení ABS (Appel, Barus, Staněk)?
Určitě to pomohlo. Jsme na sebe zvyklí a hraje se nám tak dobře, takže jsem spokojený, že jsme mohli takhle nastoupit.

Při vaší brance jste trochu překvapil diváky i spoluhráče, když jste volil stahovačku místo přihrávky. Jak na to přišlo?
Taky jsem počítal s tím, že budu nahrávat. Obránce do toho ale šel, tak jsem to udělal takhle a naštěstí to vyšlo.

Vypadá to, že vám nucená pauza prospěla…
Asi je to tak. Odpočinul jsem si od hokeje jak fyzicky, tak mentálně. Teď musím výkon proti Vrchlabí potvrzovat.

Jak se vám hrálo s plastovým krytem na obličej?
Už jsem s ním trénoval, takže jsem měl čas si zvyknout. Ale musím říct, že to s ním není úplně ono.

Jak dlouho ho ještě budete nosit?
Měl bych ho mít do Vánoc.

Musíte se v zápase šetřit, třeba když jdete do soubojů?
Mám v čelisti čtyři titanové destičky, měl jsem ji zlomenou na dvou místech. Musím doufat, že nedostanu ránu, při které by to znova prasklo.

Nebál jste se, že s takovým zraněním budete mimo hru mnohem delší dobu?
Já jsem si nejdřív myslel, že to mám jenom naražené a budu co nejdřív zpátky. Musím poděkovat hlavně doktoru Hrbkovi, který mě operoval. Dali mě do pořádku, takže jsem pak mohl myslet na to, hrát zase co nejdřív.

Jak se vám po tom zranění jedlo?
První týden to byly jen kašičky a ty mi teda moc nejely. Po operaci jsem potom postupně mohl jíst i mleté maso a to už bylo lepší. Dneska už můžu jíst normálně.