Mezi úspěchy ční premiérové stříbro ze zimní olympiády ve francouzském Grenoblu v roce 1968. „Sice jsme neměli zlato, ale není to žádný stín kariéry. Vyhrát olympiádu bylo tenkrát stejně obtížné jako nyní, když nastupují profíci z NHL," podotýká nejlepší útočník historie brněnské Komety Josef Černý. Muž, který ze čtyř olympiád přivezl tři medaile. „Ukázali jsme, že taky umíme hrát hokej," míní nejlepší pravé křídlo turnaje v roce 1964.

V Grenoblu Československo po osmi letech na velkém turnaji zdolalo Sovětský svaz, jenže o zlato tým připravila remíza 2:2 se Švédskem. Nejlepším pravým křídlem se stal brněnský útočník František Ševčík. „Bylo mi šestadvacet, fyzicky jsem se cítil nejlépe," povídal rodák z Vilémovic.

V padesátých letech nastupovaly formace brněnské Rudé hvězdy ve stejné podobě také v reprezentaci. Jenže legendární hokejisté v čele s Vlastimilem Bubníkem, Bronislavem Dandou, Františkem Vaňkem či Václavem Pantůčkem propadli v italské Cortině d'Ampezzo.

Mužstvo s ambicemi na zlato skončilo v roce 1956 až na pátém místě. „Byla to národní tragédie. Tak špatné umístění naše poválečná historie nepamatovala. Všichni jsme byli přesvědčení, že můžeme uspět," vzpomíná majitel jedenácti brněnských titulů Vaněk.

V šestičlenné finálové skupině Čechoslováci zdolali pouze Německo. „Tehdy panovaly zvláštní poměry. S Američany jsme dohráli o půlnoci. Osprchujete se, najíte se a na hotelu jste ve tři ráno. Další den dopoledne jsme utahaní a ospalí prohráli se Švédy 0:5," vybavuje si s devíti body nejproduktivnější hráč výběru Zdeněk Návrat.

O čtyři roky později mířila československá výprava do amerického Squaw Valley a v jejím středu deset hokejistů Komety. „Pro nás to byl neskutečný zážitek. Když jsme procházeli městem, jeden fanoušek sahal na doktora Houbala. Chtěl vidět, jak vypadají komunisti," směje se nyní čtyřiasedmdesátiletý Černý.Kritika se spustila hlavně na Dandu s Bubníkem, kteří se potom nakrátko vzdali reprezentace. „Psalo se, že jsme si s Vlastou navykli dělat, co chceme. To jsme neměli zapotřebí," vypráví Danda.

Poslední kov, na němž se podílel hokejista z jižní Moravy, je stříbro ze Sarajeva 1984. „Bude to třicet let, s blížící se olympiádou v Soči na to vzpomínám," povídá brněnský obránce Radoslav Svoboda. Československo připravila o zlato porážka 0:2 se Sovětským svazem. „Prohrávali jsme o gól, když Vláďa Kýhos nastřelil tyčku. Mohlo být srovnáno, místo toho jsme dostali smolnou druhou branku," připomíná Svoboda šanci současného kouče Komety.

Po odchodu silné generace se na olympiádu probojovali pouze hokejisté, kteří s jižní Moravou spojili začátek kariéry. Tomáš Sršeň začínal v brněnském Zetoru, Martin Havlát zase v Ytongu. Do Soči nikdo z regionu nemíří.

jihomoravští hokejisté na olympiádě
Oslo 1952 (4. místo): Slavomír Bartoň, Vlastimil Bubník, Bronislav Danda.

Cortina d'Ampezzo 1956 (5.): Bartoň, Bubník, Danda, Jan Kasper, Zdeněk Návrat, František Vaněk, Bohumil Prošek, Václav Pantůček.

Squaw Valley 1960 (4.): Bubník, Josef Černý, Danda, Jaroslav Jiřík, Kasper, František Mašláň, Vladimír Nadrchal, Pantůček, Rudolf Potsch, Vaněk.

Innsbruck 1964 (3.): Vladimír Dzurilla, Nadrchal, Potsch, Černý, Bubník, Jiřík.

Grenoble 1968 (2.): Černý, Dzurilla, Jiřík, Oldřich Machač, Nadrchal, Václav Nedomanský, František Ševčík.

Sapporo 1972 (3.): Dzurilla, Machač, Černý, Richard Farda, Nedomanský.

Innsbruck 1976 (2.): Machač.

Lake Placid 1980 (5.): Karel Lang.

Sarajevo 1984 (2.): Radoslav Svoboda.

Lillehammer 1994 (5.): Tomáš Sršeň.

Salt Lake City 2002 (7.): Martin Havlát.

Vancouver 2010 (7.): Havlát