První modrobílí nadšenci doráží k domovské hale Komety chvíli po půlnoci. „Fandila jsem na Moraváku, potom šla na pivo a teď chci s klukama oslavit postup. Budu na ně čekat klidně do čtyř ráno," říká Tereza Weidenhöferová.

Její kamarádce Denise Řehůřkové nevadí ani chladno, teploměr ukazuje tři stupně nad nulou. „Zima mi sice je, vzala jsem si ale mikinu navíc, takže vydržím," tvrdí odhodlaně.

V jednu přijíždí první auto z Prahy. Vystupuje z něj majitel klubu Libor Zábranský, fanoušci skandují jeho jméno. „Dobrý večer, já jsem nehrál," zdraví v tu dobu asi padesátku fanoušků. Krátce je informuje, že hráči ještě večeřeli v Praze a přijedou asi za hodinu.

Parkoviště u haly stále zaplňují noví a noví příznivci modrobílých barev. Někteří z nich sem zamířili přímo z Prahy, oslavy na stadionu jim nestačily. „Už po utkání byla atmosféra super. Hokejisti se vrátili na led, navzájem jsme si poděkovali. Chci si postup do finále ještě užít i tady," líčí Jan Kopecký.

Zhruba stovka fanoušků si čekání na autobus krátí zpěvem chorálů. „Sparta vyřazená je," zní nejčastěji. Postupem času se terčem stává finálový soupeř Zlín.

Čtvrt hodiny po druhé ranní nastává kýžený okamžik. Zpoza rohu vykukuje bílý autobus potištěný logy Komety. Menší dav začíná řvát, hrdinové jsou doma. Hráči vystupují s širokými úsměvy a už na posledním schůdku autobusu je všichni plácají po ramenou. „Hoši děkujem!" zní do brněnské noci.

Útočník Jakub Koreis si pamatuje podobné přivítání před dvěma roky, kdy Brno v semifinále vyřadilo Plzeň. „Je to srovnatelné, možná ještě lepší. Osobně prožívám play off asi víc, než předloni," usmívá se urostlý centr.

Jeho spoluhráč Jan Hruška dva roky starou cestu za stříbrem nezažil, do Komety přišel až po ní. „Tehdy jsem play off sledoval a klukům záviděl. Jsem rád, že si teď podobné pocity můžu vychutnat taky," užívá si noční přivítání brněnský rodák.

Těch přitom v týmu moc nehraje. „Všichni si úspěch užíváme stejně, místo narození v tom nehraje velkou roli," myslí si hráč, který v Praze vstřelil pátý gól Komety.

Moc času na oslavy ale hokejisté nemají. Mezi sedmým semifinále a prvním bojem o zlato mají jen dva volné dny. „V autobuse jsme si dali pár piv, víc nestihneme. Ve středu jedeme do Zlína a ve čtvrtek už zase hrajeme," upozorňuje Koreis, kterého těší, že v play off vyřadil dva kluby, ve kterých dřív hrával.

Přivítání je intenzivní a krátké, hráči s fanoušky strávili asi čtvrt hodiny a všichni se pomalu rozcházejí. I na příznivce hokeje totiž za pár hodin čekají pracovní povinnosti. „Začínám o půl desáté, takže docela v pohodě," nedělá si starosti Weidenhöferová. Stejně jako všichni, kteří brzké úterní ráno slaví u Kajot Areny, doufá, že slavit bude i po posledním finále.

DAVID NEKVINDA