Výkony rodáka z Ivančic na Brněnsku neunikly reprezentačním trenérům a dočkal se první nominace do národního týmu České republiky. „Krásný pocit. Jde o něco, o čem jsem jako malý kluk snil. Nečekal jsem, že pozvánka může přijít takhle brzy. Beru to jako další krůček v kariéře,“ říká Koblížek v rozhovoru pro Deník Rovnost.

Kdy jste se o pozvánce dozvěděl?
První zprávu o širší nominaci jsem dostal už před turnajem v Rusku. Už ta mě překvapila. O pozvánce na Švédské hokejové hry mi prvně řekl hlavní trenér Kärpätu. Zrovna jsme byli v Tampere a měli jsme před zápasem. Na snídani za mnou přišel s tím, že klub dostal avízo od českého svazu se žádostí o uvolnění. Příliš jsem s tím nepočítal, i když jsem hrál dobře.

Radek Koblížek
• Narodil se 20. října 1997 v Ivančicích na Brněnsku. S hokejem začínal v Rosicích, pak přešel do Velkého Meziříčí a posléze do Komety Brno.
• V patnácti letech dostal možnost zkoušky v Kärpätu Oulu. Zaujal a do Finska se odstěhoval. Probil se mládežnickými výběry.
• V jedenadvaceti zažívá průlomovou sezonu v áčku Kärpätu. Odehrál přes dvacet zápasů v první lajně suverénního celku finské nejvyšší soutěže.
• V přesilovce naskakuje po boku legendárního Jussiho Jokinena a dočkal se první pozvánky do národního týmu. Krom toho už stihl vyhrát s Kärpätem titul.

Je pro vás nominace impulz vzhledem k blížícímu se šampionátu?
Upřímně, mistrovství světa v hlavě nemám. Chci předvést svůj hokej, který hraji ve Finsku. Soustředím se na sebe, musím tvrdě pracovat a zlepšovat se. Když přijdou další nominace, bude to bonus.

Ve finské lize se vám za Kärpät Oulu daří. Jde o průlomovou sezonu?
Kdyby mi někdo před sezonou řekl, že se mi bude takhle dařit, nevěřím mu. Ze začátku ročníku jsem naskakoval ve třetí lajně. Doposud jsem ale odehrál přes dvacet zápasů v první formaci. Máme našlapaný tým, takže jsem moc nepočítal s rolí v elitní útočné trojce. Ne že bych si nevěřil, ale nečekal jsem, že mi to půjde takhle dobře. Mám dost bodů, užívám si to a musím v tomhle trendu pokračovat.

Vedete ligu o dvacet bodů. Čím si vysvětlujete takovou dominanci?
Neřekl bych, že jsme o hodně silnější než ostatní. Trenéři nastavili výborný systém. Hrajeme aktivní hokej s forčekinkem, k čemuž máme skvělé hráče, kteří výborně plní pokyny. Tým je plný výborných jmen. Nedávno nás posílil Jussi Jokinen, velká legenda finského hokeje.

Jaké je zahrát si s Jokinenem?
V týmu máme víc legend. Mimo Jussiho třeba Lasse Kukkonen, Mika Pyörälä či Oskar Osala. Pro mě jako mladého kluka je tahle společnost příjemná. Když je člověk pozná, vidí, že jsou to normální chlapi. V posledním zápase před reprezentační přestávkou jsem hrál s Jokinenem v přesilovce, takže se mnou probíral souhru.

Do Finska jste odešel v patnácti. Jak se přesun zrodil?
Přišel za mnou a rodiči agent, že po sezoně je možnost odjet na zkoušku do Finska. Zkusil jsem to a týden jsem tam trénoval. Na konci mi řekli, že když budu chtít, rádi by mě měli ve své organizaci. Nakonec jsme se s rodiči rozhodli, že půjdu do Finska, i když to nebylo lehké. Zároveň se můj přesun nelíbil Kometě. Nechci se v tom už hrabat, protože jsem nyní v reprezentaci, což je zásluha i Brna, kde jsem pět let hrál.

Jaké bylo přijít do Finska?
Velký skok. Šel jsem někam, kde jsem nikoho neznal a vše pro mě bylo nové. Bydlel jsem sám. Anglicky jsem moc neuměl, ale dorozumět jsem se zvládl. Začátky byly opravdu těžké. Pamatuji si, že dva tři měsíce jsem hodně bojoval po hokejové stránce, protože jsem začal s juniorkou a v týmu jsem měl starší hráče. O to jsem to měl těžší, jelikož když devatenáctiletí kluci viděli patnáctiletého klučinu z Česka, moc se ke mně neměli. Ale zvládl jsem to a výkony si získal respekt. Bylo důležité, že jsem měl štěstí na trenéra (Lauri Mikkola – pozn. red.), který mě vede i nyní v áčku. Pomohl mi a měl se mnou trpělivost.

V čem je největší rozdíl mezi výchovou mladých hráčů v České republice a Finsku?
Ve Finsku jsem dělal školu dálkově, takže jsem měl dost času na trénování. Musím říct, že jsme o hodně víc trénovali, což byla největší změna. Každý den dvakrát na ledě. Hodně se bruslilo, proto jsou Fini výborní bruslaři.

O českém hokeji se traduje, že zaspal dobu. Je viditelný rozdíl už v mládežnických kategoriích?
Tohle je pro mě těžké porovnávat, protože už nějakou dobu nejsem v Česku. Nepřijde mi ale, že bychom v patnácti šestnácti zaostávali. Spíš až kolem devatenácti a dvaceti let nám hokej ujíždí. Nevím proč. Možná proto, že Finové dávají mladým víc šancí v áčku, nechávají je hrát, což se u nás moc nedělá.

Finové a Švédové jsou vyhlášení svojí šikovností s pukem, jak se tohle učí?
Finové jsou perfektní bruslaři a v posledních letech výrazně zlepšili i techniku. Na puku jsou skvělí. Ve finské lize se nevidí, že někdo hraje zaďoura. Hraje se aktivní hokej, hodně se bruslí a forčekuje. Zběsilé tempo hráče vycvičí v šikovnosti. Když to srovnám s extraligou, přijde mi, že tam se víc brání.

Cítíte se vychován hokejově spíš jako Čech nebo Fin?
Těžká otázka. V Česku jsem začal s hokejem v pěti letech a odešel jsem v patnácti. Možná ale v důležitějších letech jsem vychován ve Finsku, protože jsem do sebe dostal jejich bruslení a morálku. Tohle v sobě mám a hodně mi pomáhá.

Jak definujete náturu Finů?
Obecně platí, že jsou pokorní a mají respekt k autoritám. Když se něco řekne, platí to. Pamatuji si, jak jsem koukal, když jsem do Finska přišel. Tvrdě pracují a totéž očekávají od ostatních. Jestliže to někdo nedělá, řeknou mu to, což se mi ze začátku párkrát stalo. Nikdo nic neošulí.

V Kärpätu jste se v mládeží potkal s nynějšími hvězdami NHL. Jací byli?
Vzpomínám si, že jsem první rok hrál v juniorce se Sebastianem Ahem a Jessem Puljujärvim a ně byl úplně stejný metr jako na ostatní. Už v té době šlo vidět, že Aho je neskutečný hráč.

Jaké je Finsko po životní stránce?
Velká změna oproti České republice. Navíc Oulu je nejvíc severské město z nejvyšší soutěže. Je od všeho daleko. Tma je tu opravdu brzy v zimě. Když tři měsíce v kuse je stále tma, tak zejména ze začátku to nebylo jednoduché, ale přežil jsem to.

Co kulturní vyžití v Oulu?
Je to hezké město, ale moc toho tu není. Třeba Brno je lepší pro život. Po tréninku si zajdu na kafe, na jídlo nebo do kina. To je tak vše. Oulu není ani moc velké. Ve Finsku jsou ale i horší města.

Před reprezentační přestávkou jste porazili Pellicans 6:2, za který hraje Hynek Zohorna. Prohodili jste pár slov?
Po zápase, když jsme si podávali ruce, tak mi gratuloval k první nominaci a říkal mi, kdy letí.

Vyhrál jste finskou ligu, vydobyl si stálé místo v Kärpätu a dočkal se první nominace do národního týmu. Jaké máte další cíle?
Hodně se podceňuji, takže nevnímám to, co jsem dokázal, ale že pořád bojuji o své místo. Nejdůležitější pro mě je, abych pravidelně hrál za Kärpät. Už jsem zmínil, že nás posílil Jokinen, což není hráč do čtvrté lajny. Bylo mi naznačeno, že patrně přijdu o místo v první formaci, takže musím bojovat. Vždy se soustředím na to, co je. Podepsal jsem smlouvu na dva roky, takže jsem v klidu.

Láká vás v budoucnu zahrát si extraligu za Kometu?
V hlavě mám, že bych si jednou rád zahrál za Kometu v extralize, ale nevím, kdy a jestli by mě chtěla. Jsem z Ivančic, což je kousek od Brna, a v Kometě jsem pět let hrál. Dá se říct, že kdybych se vracel zpět do České republiky, pořád jsem komeťák. Pamatuji si, jak jsme s kluky chodili na zápasy do Ronda a vždy jsme snívali, že si jednou zahrajeme před skvělými fanoušky a bouřlivou atmosférou. To by bylo skvělé.