Rozhodnutí ukončit hráčskou kariéru dlouho zvažoval. „Nebylo to rozhodnutí ze dne na den, šlo o pozvolný přechod. Uvědomil jsem si, že začínám hokej uměle natahovat a nepřináší mi to, co dřív. Nejsem emotivní typ, rád si věci zpracuju sám v sobě. Vyhodnotil jsem situaci a cítil to tak,“ popisuje mistr světa z roku 2010.

Ve Francii přitom měli o jeho služby i nadále zájem. „Na konci sezony mě nahlodal manažer, který chtěl, ať pokračuju. Vysvětlil jsem mu, že mám doma děti a on přišel s myšlenkou, že můžu dorazit až po Vánocích na závěr sezony. Slíbil jsem mu, že si zavoláme na podzim, ale od té doby jsem se tím už vážněji nezabýval. Nechci říkat, že je konec stoprocentní, protože pak se z toho nedá vykecat, ale na devadesát procent to tak je,“ usmívá se dnes už bývalý devětatřicetiletý útočník.

Zároveň přiznává, že rozhodnutí nechtěl přes léto medializovat. „Byl jsem požádán o několik rozhovorů, ale všechny jsem odmítl. Nechtěl jsem mít postavený rozhovor na tom, že končím. Bilancování a další nesmysly. Jsem zastánce toho, že už hrají mladší kluci a mediální zájem se má zaměřit na ně. Ne na borce, který to má za sebou a odchází,“ říká rozhodně bývalý reprezentant.

PETR HUBÁČEK
Narozen: 2. září 1979 v Brně
Pozice: útočník
Klubová kariéra: Kometa Brno, Vítkovice, Philadelphia Flyers (NHL), Philadelphia Phantoms (AHL), Milwaukee Admirals (AHL), Zlín, Bern (Švýcarsko) Nižněkamsk (KHL), Jyväskylä (Finsko), Pardubice, Rouen (Francie)
Klubové úspěchy: mistr finské nejvyšší soutěže s Jyväskylä, mistr francouzské nejvyšší soutěže s Rouenem
Reprezentační úspěchy: 111 startů - 23 bodů (8+15), stříbro z MS 2006, mistr světa z roku 2010, bronz z MS 2011

Po skončení aktivní kariéry nad úplnou pauzou od hokeje neuvažoval. „Mám to v sobě oddělené. Skončilo to z hráčského hlediska, kdy jel člověk v rytmu sezona, odpočinek, sezona. To teď šlo pryč a prázdno vyplňuju chvílemi s rodinou. Zároveň se těším na nové pracovní zkušenosti pod Českou televizí. Stejně tak na to, že si v neděli půjdu jen tak sednout do hlediště a dám si párek. Když půjde syn se mnou, budu moc rád. Chci z toho udělat tradici,“ přibližuje.

Dětem momentálně vynahrazuje roky strávené na ledě. „Jsem teď synovi i dceři nablízku, za což jsem moc rád. Chci si je užít i z jiné stránky. Dřív jsem musel přemýšlet třeba nad tím, kdy s nimi půjdu ven, abych nebyl druhý den na zápas utahaný,“ povídá bývalý hráč Vítkovic či Pardubic.

Těší ho, že poslední sezonu zakončil mistrovským titulem, úspěch ale nepřeceňuje. „Je fajn končit v pozitivním prostředí. Že bych ale jel o týden později domů a unášel se pocitem, že mám v kufru zlatou medaili, to ne. Do finálového utkání za stavu 3:0 na série jsem šel s tím, že je to možná naposledy. Když jsem se druhý den probudil, věděl jsem, že už nejsem hokejista,“ vzpomíná Hubáček, který v roce 2012 vybojoval finský titul s Jyväskylä.

A čím se lišily mistrovské radovánky ve Francii od oslav titulu na severu? „Ve Finsku byly výrazně delší a nechci říct hlubší… Prostě silnější a daleko výraznější. Teď to bylo tak, že se vám před důchodem něco povede a máte z toho na chvilku radost,“ směje se brněnský rodák.

Cení si především toho, že zvládl hrát téměř do čtyřiceti let. „Není to jednoduché. Chci na kariéru vzpomínat jako na celek, na dobré i špatné sezony. Na titul mistra světa jsem nepomyslel ani jako dítě, bylo to perfektní a výjimečné. Pořád si říkám, jak se to vůbec mohlo stát. Finský titul byl zase skvělý v tom, že jsem si díky němu vytvořil perfektní vztahy s tamními lidmi. Finsko mi sedlo po všech stránkách, jsem takový poloviční Fin,“ říká Hubáček.

Od skončení aktivní kariéry se podle něj příliš nezměnilo. „Život jde dál ve stejné rutině, jen už tam není hráčská stránka. Režim jsem nezměnil. Vždycky jsem měl výhodu, že jsem nepřibíral na váze, takže jsem zůstal u toho, na co jsem zvyklý. Nic se nezměnilo, ani jsem nezačal chodit víc na pivo,“ dodává s úsměvem.