Nastoupil byste, i kdyby Kometě nehrozil konec sezony?

Start jsem zvažoval tak jako tak. V poslední době jsem se při trénincích cítil dobře, zraněné rameno mě už neomezuje. Chci pomoct týmu.

Ulevilo se vám, když rameno vydrželo první ostřejší střet?

Jo. Na to jsem čekal. Na tréninku pořádný hit nedostanete. Je to o pocitu. Člověk si postupně zvykne a soubojů podstoupí víc a víc.

Jak jste se při návratu do extraligových bojů na ledě cítil?

Šest týdnů jsem nehrál zápas, měl jsem z toho ze začátku respekt. To ze mě spadlo po pár střídáních. Určitě byly věci, které jsem mohl udělat líp. Věřím, že zápas od zápasu to bude lepší a lepší.

Po fyzické stránce jste utkání zvládl bez problémů?

S kondicí nemám problém, jsem dobře trénovaný. Musím získat herní rytmus a praxi. Hrál jsem jednodušeji, dával jsem puky hned od sebe. Podařilo se mi nebýt na ledě u obdržené branky, což je super.

Jak se vám z marodky dívalo na předešlé zápasy Komety v play off?

Se Zlínem kluci odehráli fantastickou sérii. Obdivoval jsem, jak to zvládli. Zápasy jsem z tribuny prožíval těžce. Jsem hráč, mám být na ledě. Zranění ale k hokeji patří. Nezbývalo mi, než se s tím smířit a brát situaci pozitivně. Od začátku jsem věřil, že se ještě vrátím a klukům pomůžu. Dopředu mě hnala obrovská podpora fanoušků, rodiny a dalších lidí okolo mě.

Kde se v týmu po pondělní prohře 0:3 vzala energie k výkonu, kterým jste Litvínov jasně přehráli?

Jsem strašně rád, že s klukama držíme při sobě. Bojujeme jeden za druhého. Tentokrát jsme korigovali vývoj utkání od začátku do konce. Získali jsme konečně první bod. Teď jedeme vyhrát do Litvínova, nic jiného nám už nezbývá.