Mohl být úspěšný průkopník nového stylu nahoď puk, přišpendli soupeře a skóruj. „V té době ještě nebyli v Evropě takoví hokejisté jako nyní Ovečkin, kteří kotouč nastřelí k mantinelu, pak obránce zmastí na mantinelu. Měl jsem dobrou střelu a uměl jsem to i řezat," říká.

Místo útočného tanku vyrostl z Roberta Kántora nesmlouvavý bek. „Léta jsem toužil posunout se dopředu a střílet branky. Ale trenér Maixner mě nechtěl pustit do útoku. Trval na tom, že budu v obraně. Dodnes toho lituju, protože bych určitě dával hodně gólů," dodává nyní šestatřicetiletý brněnský rodák a odchovanec Komety, který má z mistrovství světa bronzovou medaili, těsně mu unikla zlatá olympiáda v Naganu a rozjetou kariéru přibrzdilo vážné onemocnění.

Ještě jako dítě začínal nejdřív s fotbalem. Ten mu ale zprotivily starší děti, které mu nechtěly půjčit míč. Proto „přesedlal" na hokej. „Po týdnu jsem nastupoval už v první pětce. Asi mi to šlo," myslí si.

Kántorův vývoj se zastavil v osmé třídě. Ne co se týče výkonnosti, ale váhy. „Měl jsem tehdy devadesát kilo. Tedy skoro stejně jako nyní," směje se. „Tenkrát se na dodržování stravy moc nehrálo. Poměrně brzy jsem navíc začal cvičit. Celou kariéru jsem neúročil talent, ale pracovitost. Když se srovnám třeba s Martinem Havlátem, který na bruslích vypadá elegantně, oproti němu jsem se vždy hodně nadřel," porovnává.

V sedmnácti letech poprvé naskočil mezi muži Komety. Svému klubu dal ale vale už po třech sezonách mezi dospělými. „Tehdy šlo z mé strany o nebetyčnou drzost, ale v Brně jsem neviděl budoucnost. V klubu vládla protekční, nikam nevedoucí atmosféra. I když jsem byl pod smlouvou, dupl jsem si, že odejdu za každou cenu. Myslel jsem to smrtelně vážně. Jako většinu toho, co dělám," upozorňuje.

Půjčil si auto a objížděl kluby, zda o něj mají zájem. „Dnes je z toho historka, které nechce nikdo věřit, ale opravdu to tak bylo," ujišťuje.

V Třinci zaklepal na dveře s cedulkou manažer klubu. „Vstoupil jsem a řekl: Dobrý den, jsem Robert Kántor. Chcete mě?" popisuje.

Až do reprezentace

Nakonec se se slezským klubem dohodl a v sezoně 1997/1998 tam zazářil pod trenérem Aloisem Hadamczikem. „Po třech měsících z Brna, které bylo bez budoucnosti, jsem se dostal do reprezentace. Zažil jsem obrovský rozlet," uvádí.

Když ale člověk vystoupá na vrchol, často následuje pád. Ten předznamenalo už zranění ramene, které jej dva týdny před turnajem vyřadilo z nominace na zlatou olym-piádu v japonském Naganu. O několik měsíců později zkřížila Kántorovi cestu vážná nemoc, kterou odstartoval akutní zánět slepého střeva. „Někdo si myslel, že jsem zvlčel a kdesi cosi. Přitom jsem za čtrnáct dní zhubl čtrnáct kilo. Nechci moc rozpitvávat, o co šlo, ale s touto diagnózou je osmdesát procent lidí v důchodu. Nejde o smrtelnou nemoc, ale omezuje mě celý život, i nyní," naznačuje.

Původní odhady lékařů se naštěstí nepotvrdily. „Tři měsíce jsem byl mimo, ale měl jsem být celou kariéru, celý život. Z problému jsem se vylízal a pokračoval dál. Byl jsem rád, že jsem do vlaku jménem hokej ještě naskočil," dodává.

Aby se oprostil od problémů, musel do zahraničí. „Český hokejový rybník byl moc malý na to, aby se nevědělo o mých problémech. Zaplaťpánbůh jsem udělal správný krok do Finska, kde o ničem neměli tušení. Díky tomu jsem docela obstojně restartoval kariéru," myslí si. Dva roky strávil v IFK Helsinki, poté se pět sezon toulal po Rusku, Finsku, Švédsku, Německu a odskočil si i do Pardubic nebo Vítkovic.

Pomoc doma

V ročníku 2008/2009 pak zakotvil zpátky doma v Kometě. „Měl jsem nabídky i z jiných klubů, mohl jsem zůstat v zahraničí, ale Libor Zábranský se snažil posunout brněnský hokej výš a potřeboval pomoct. Vrátil jsem se a podepsal na první ligu slušnou čtyřletou smlouvu," pochvaluje si rozhodnutí.

V sezoně v Brně nastřílel na obránce rekordních deset gólů, přesto to na sportovní postup do nejvyšší soutěže nestačilo. Po odkoupení licence Kántor zasáhl i do extraligy. Ale jen na deset zápasů. Pak přišel definitivní konec v Kometě. „Za tým jsem dýchal, ale Libor poskládal mančaft, který kvalitou nestačil. Když jsem po postupu do extraligy odmítl velké zvýšení platu a po měsíci bez výsledků mělo dojít na jeho krácení, nepřistoupil jsem na to. Kvůli tomu jsem se stal černou ovcí, hokej se mi zprotivil," hlesne. „Ke Kometě nechovám zášť. Spíš mě mrzí, že jsem za ni dodnes mohl hrát. O to víc, že když si teď sednu na kolo, fyzické testy zajedu líp než půlka týmu," dodává.

Kariéru definitivně uzavřel před dvěma lety ve Štýrském Hradci hrajícím mezinárodní soutěž EBEL. „Jsem vděčný za to, čeho jsem dosáhl. Mohlo toho být ještě víc, ale na kdyby se nehraje. Po všech peripetiích mi nezbývá než být s kariérou spokojený," říká Kántor.

Ten se dal na dráhu provozování fitness centra, které otevírá začátkem listopadu v Brně. „Nejsem jen majitel, ale i instruktor. Budu tam mít svůj dres, fotku. Nestydím se za to, že jsem hrál hokej," naznačuje.

ROBERT KÁNTOR

Narozen: 25. února 1977 (36 let) v Brně

Sport: bývalý hokejista

Pozice: obránce

Největší úspěch: bronz na MS (1998)

Kluby: Kometa Brno (1994–1997, 1999, 20082009), Třinec (19971999), Havířov (1999), Pardubice (2000, 20052006), Karlovy Vary (20002001), IFK Helsinki (20012003), Dynamo Moskva (2003), Kazaň (2004), Tappara Tampere (20042005), Färjestad (20062007), Vítkovice (2007), Düsseldorf (2007), Jokerit (2008), Šumperk (2010), Rögle (2010), Slovan Bratislava (2010), Chomutov (2011), Štýrský Hradec (2011)

Statistika česká extraliga: 216 záp., 51 bodů (19+32), reprezentace: 42 záp., 6 bodů (3+3)

Zajímavost: v osmé třídě základní školy vážil kolem devadesáti kilogramů