Když řekli mé jméno, celý jsem se roztřepal, vzpomíná Zbořil na draft

Bruins měli díky různým výměnám v prvním kole draftu tři volby po sobě. Co vám ukázali tím, že si právě vás vybrali jako prvního, i když věděli, že po vás můžou sáhnout při dalších dvou volbách?

Potěšilo mě to. Dodalo mi to další sebedůvěru. Bruins mi ukázali, že mi skutečně věří. Na kempu mladíků mi pak nabídli i nováčkovskou smlouvu, to mě fakt překvapilo. Jsem za to velmi rád.

První kolo draftu je velká show. Byl jste při ní nervózní?

Docela jo. Když jsem seděl v publiku a čekal, byl jsem docela v klidu. Ale když zavolali moje jméno, celý jsem se roztřepal. Dělali jsme si srandu, že by bylo dobré, kdybych tam sebou třeba plácl na schodech. (smích)

Po draftu se kolem vás slétli zámořští novináři. Jak zvládáte komunikaci s nimi?

Moje angličtina ještě není úplně perfektní. Ale nebojím se toho a rozhovor vždycky nějak zvládnu.

Když zaznělo vaše jméno, objal jste se s otcem a bratrem, kteří vás na draftu doprovázeli. Byl to hodně emotivní moment?

Určitě. Draft je veliká událost, rodina na něm nesmí chybět. Letos byl navíc na Floridě, takže jsme tam pak ještě týden zůstali na dovolenou. To bylo parádní.

V Bostonu jste už absolvoval kemp mladých hráčů, kteří bojují o smlouvu v NHL. Jak to tam vypadá?

První den jsme vstávali asi v šest ráno a jeli do nemocnice na prohlídky, následovaly ještě fyzické testy v posilovně. Pak už jsme měli klasické tréninky na ledě. Měli jsme i různé charitativní akce.

I vy mladší hráči bez startu v NHL jste považovaní za významné osobnosti?

Je to takové jiné no. Už vás připravují na to, že hokejisti v Bostonu nemají úplně normální život a jsou to celebrity.

Musíte si dávat pozor na chování i mimo led?

Už v juniorce je třeba úplně normální, že hráči chodí na zápasy v obleku. Musíte pořád nějak vypadat.

Součást přípravných kempů jsou i tréninkové zápasy. Kolik lidí se na vás přišlo podívat?

Hráli jsme v tréninkové hale, kam se zase tolik lidí nevleze. V hlavní aréně byl zrovna nějaký koncert. Ale ta malá hala byla vždycky plná. I na každý trénink.

Hlavní trenér Bostonu je Claude Julien, který s týmem získal i slavný Stanley Cup. Byl na vašich trénincích?

Vedli nás jiní trenéři. Celý kemp pak vede jeden kouč přímo určený na tuto práci.

Panuje mezi mladíky na kempu kamarádství, nebo je to ryzí boj o místo?

Nějaká rivalita mezi námi určitě je. Ale kluci v zámoří mají trochu jinou mentalitu. Když jsem podepsal smlouvu, čekal jsem, že se se mnou kluci nebudou tolik bavit. Ale všichni mi gratulovali a naopak se mnou mluvili ještě víc. To mě hodně překvapilo.

Na kempu jsou i starší hráči, kteří se stále snaží prosadit do NHL. Jak berou vás bažanty?

Úplně v pohodě. Když jste mezi hokejisty, dá se bavit s každým. I když je někomu třeba třicet, je to vlastně pořád mladý borec.

Na kempu jste podepsal zmíněnou nováčkovskou smlouvu. Jak blízko jste k tomu, abyste si už v následující sezoně zahrál za první tým Bostonu?

Ještě mě čeká velká dřina, ale udělám pro to všechno. Dobře se připravím a v sezoně budu o nasazení do NHL bojovat.

Podle pravidel v příštím ročníku nemůžete hrát za farmářský klub. Smíte nastupovat buď v NHL, nebo stále za váš juniorský tým St. John Sea Dogs. Co tomu říkáte?

Je to tak. Když je hráč draftovaný ze zámořského juniorského týmu, na farmu nemůže. Upřímně řečeno ligu, kde hrají farmy, moc neznám. Ale i juniorská liga, kterou jsem hrál už minulou sezonu, je hodně kvalitní. Zase mě posune dál.

Měli jste na kempu i pohovory s vedením Bostonu?

Na konci jsem mluvil s generálním manažerem. Říkali mi, co ode mě do budoucna očekávají. Například mi sdělili, ať se vyvaruji mé řeči těla na ledě. Říkali, že na pohled dělám věci hodně jednoduše a někdy už je to extrém. Že vypadám trochu laxně. Tak ať si na to dávám pozor.

Za Boston nastupují dva čeští Davidové Krejčí a Pastrňák. S nimi už jste se kontaktoval?

Zatím moc ne. Jen jsme si trochu napsali s Pastou. Tak mi gratuloval a říkal, ať makám.

Boston je jeden z nejtradičnějších týmů NHL. Cítil jste v klubu velký důraz na jeho slavnou historii?

To jsem si ani nevšiml. Ani jsem nepozoroval, že by tam třeba někdo chodil v dresu největší klubové legendy Bobbyho Orra.

Na jak dlouho jste se zatím o prázdninách dostal domů?

Přiletěl jsem předminulou neděli, byl jsem v Brně asi deset dní. Pobyl jsem nějaký čas s bráchou, trénovali jsme spolu. Ve středu jsem jel na sraz reprezentační dvacítky, se kterou nás čeká turnaj v kanadském Calgary.

Měl jste vůbec nějaký čas na odpočinek?

Něco se našlo. Zrelaxoval jsem třeba na té dovolené na Floridě hned po draftu.

V Calgary vás s reprezentací do dvaceti let čekají zápasy s domácí Kanadou a Ruskem. Co od nich čekáte?

Bude to hodně kvalitní. Hlavně Kanada má momentálně pořádně našlapaný tým.

Z nominace na poslední chvíli vypadli dva další brněnští rodáci Pavlové Jenyš a Zacha. Mrzí vás absence parťáků?

Pro tým je to oslabení. Co se dá dělat. O Zachovi jsem slyšel, že je teď v New Jersey, které ho draftovalo, a řeší svou smlouvu. Jenyš je zraněný. Zabojujeme i bez nich.

V Calgary budete spolu s brankářem Vítem Vaněčkem jediný hráč se smlouvou s týmem z NHL. Cítíte, že máte tým táhnout?

Takhle se to mezi klukama vůbec nebere. Ale je jasné, že se ode mě očekává, že na ledě něco předvedu.

Užíváte si, že jste zase na čas v kabině s partou českých kluků, které dlouho znáte?

Vždycky je to příjemné. Na kanadské vtípky v kabině jsem si už zvykl, české jsou ale trochu jiné. Užívám si je.

Před draftem jste říkal, že létání mezi kontinenty vám nevadí. Jak jste na tom se změnou časových pásem?

Docela v klidu. Když přiletím, jednou se vyspím a jsem zase v pohodě. (úsměv) S tím nemám problém.

Je účast na mistrovství světa do dvaceti let jeden z vašich hlavních cílů v příští sezoně?

Určitě. Turnaj dvacítek je hodně prestižní, chci si tam zahrát. A navázat na šampionát do osmnácti let, kde jsme loni skončili stříbrní.