„Nečekal jsem, že bych tam lítal na péro“ říká v rozhovoru pro Deník Rovnost Brabenec, jehož další duel čeká v sobotu od šesti hodin večer doma proti Kopřivnici.

Po třech prohrách jste se dočkali výhry nad Hodonínem. Je to odrazový můstek?
Vítězství je důležité pro sebevědomí našich mladších kluků. Nehráli jsme špatně ani předtím, ale trápili jsme se střelecky. Myslím, že už si to sedlo, jak by mělo. Taky pomohlo, že konečně hráli kluci, kteří předtím nemohli – Jožo Kováčik a Paťa Moskal.

Je to až tak markantní rozdíl, když jsou na ledě?
Jsou hodně užiteční hlavně v přesilovkách, které se povedly proměnit. Tam je to o zkušenostech a Jožo je od modré bezkonkurenční.

Jak se po tříleté pauze od hokeje cítíte na ledě?
Jsem realista. Šel jsem do týmu s tím, že mu chci pomoct zkušenostmi. Fyzicky se cítím dobře, úměrně věku. Nikdo nemůže čekat, že někoho přebruslím.

Překvapila vás něčím druhá liga?
Už mám něco odskákáno. Je to asi to, co jsem očekával. Hraje tam spousta mladých kuků, takže je nadupaná fyzicky. Pro ně je ta soutěž dobrá. Pořád totiž mají šanci říct si o angažmá ve vyšší lize.

Natálie a Filip Taschlerovi - Český krasobruslařský pár Natálie a Filip Taschlerovi pózují 30. září 2021 na ledové ploše v Brně.
V Česku má přednost hokej, na olympiádu jdeme poznat idoly, míní Taschlerovi

Cítíte, že se proti vám jako exligovému hráči chtějí ostatní vytáhnout?
To bych neřekl, že na někoho konkrétně, ale spíš na nás jako na Kometu. I když je to béčko, pořád má zvuk. Jsem rád, že soupeři nemají přehnaný respekt.

Jak k vám přistupují spoluhráči, kteří jsou v podobném věku jako váš osmnáctiletý syn Jakub?
Některé pamatuju ještě ve čtvrté nebo páté třídě, když jsem se motal v klubu. Kluci jsou rádi, že mě znají ještě z těch dob a že mi teď můžou tykat. (úsměv) Není tam nějaký přehnaný respekt. I když už se na tréninku stalo, že když ke mně přijížděl mladý spoluhráč, omlouval se už dopředu, že do mě narazí. (smích)

V kabině tedy vaše parta zkušených s Tomášem Malcem, Jozefem Kováčikem a Patrikem Moskalem nedrží při sobě?
Takhle to nefunguje. Kabina je naopak celistvá a neřeší se, že někdo má pětačtyřicet a jiný dvacet. Rozdíly se mažou. Samozřejmě, že životní strasti má každý jiné. Táhneme za jeden provaz. Právě kabina je to, co mě strašně lákalo zpátky a proč jsem se vrátil. Když v tom dvacet roků žijete, zažíváte ty srandy a vtípky a najednou o to přijdete, něco vám chybí. Líbí se mi, že tohle všechno máme v kabině i teď, i když je tam mezi námi takový rozdíl.

Vaše rodina vás dost podporovala při návratu. Platí to i nyní?
Samozřejmě jsem to rozhodnutí udělal já, ale i kluci mě chtěli vidět ještě hrát, když už jsem podle nich dlouho na ledě nebyl. Moc mé výkony nerozebíráme, když vidí, jak jsem po utkání fyzicky vyfluslý. Asi jsou rádi, že se ještě hýbu. (smích)

Hokej Kometa Brno - České Budějovice
Paradox Komety. Trápí nejlepší, připomíná však minulou sezonu

Jaké máte zprávy od syna Jakuba, který se vydal na zkušenou do zámoří a byl na předsezonním kempu Las Vegas z NHL?
Odehrál tři zápasy s klukama, kteří jsou na tom kempu také poprvé a pak ho poslali do juniorské soutěže. Je moc spokojený a líbilo se mu. Vnímá tuto možnost jako odrazový můstek. Bude záležet na zdraví a taky na štěstí.

Doporučoval jste mu, aby se vydal do zámoří?
Ano, probírali jsme to už, když mu bylo čtrnáct nebo patnáct let. Moje cesta vedla před českou ligu, i když jsem měl možnost jít do kanadských juniorských soutěží. Zpětně jsem litoval, že jsem to tam nezkusil, takže jsem mu řekl svůj postoj. Už dřív byla možnost jít do Skandinávie, ale to mi nepřišlo tak dobré. Stojím si za tím, že u nás je příprava mládeže stejně kvalitní jako ve Finsku a Švédsku. Nemáme horší trenéry, to, co posouvá kluky ze Skandinávie je větší konkurence, u nás se rozmělní tím, že máme v soutěži milion mančaftů. Podpořil bych ho, ať by se rozhodl jakkoliv.