„Abych se přiznal, zvažoval jsem i jiné nabídky než jen Kometu, ale z Brna jsem cítil nejvyšší ambice, proto jsem se pro něj rozhodl,“ říká v rozhovoru pro Deník Rovnost šestadvacetiletý rodák ze Vsetína.
Máte za sebou první dny v Kometě, jaké máte pocity?
Bylo to takové poznávací, za dva dny toho ještě moc poznat nejde, ale cítím se dobře a mám z toho pozitivní pocity.
Stihl jste si po dlouhé sezoně dopřát dovolenou?
Ano, hned po oslavách bronzu jsme vyjeli na pár dní do Chorvatska. Nebylo úplně moc času na nějakou delší, sezona byla dlouhá a už je třeba se připravovat na nadcházející.
Říkal jste o dalších nabídkách, dorazily nějaké i ze zahraničí, nebo jen z Česka?
Hlavně z extraligy, z ciziny toho moc nebylo. V současné situaci je těžké se dostat do zahraničí, protože je přetlak hráčů na trhu. S Kometou to byl fičák. Bavil jsem se s Liborem Zábranským (majitel Komety – pozn. red.) po mistrovství světa, měl velký zájem, tak to šlo ráz na ráz.
Potvrzují ambice Komety i jména posil brněnského celku?
Určitě. Posledních deset let měla Kometa nejvyšší ambice, i když to teď v posledních dvou sezonách nevyšlo. Každopádně kádr vypadá na papíře dobře, teď bude důležité, aby tahal za jeden provaz a pak vše půjde.
Platnou smlouvu jste měl ve Finsku. V jiných rozhovorech jste zmiňoval, že tam končíte proto, že se změnil realizační tým, od něhož necítíte důvěru. Kdy jste se rozhodl odejít?
Postupně. V sezoně jsem to moc neřešil, ale po jejím konci bylo čím dál víc jasné, že nastanou velké změny. A tak jsem se rozhodl pro Kometu. Na Finsko nebo zahraničí jsem ale rozhodně nezanevřel. Byla to perfektní zkušenost a škola jak po hokejové, tak lidské stránce. Musel jsem si zvykat na jiný styl hokeje. Škoda, že se nám nepovedlo dostat do play-off, ale musím celou sezonu hodnotit jen pozitivně.
Šlo o vaši první zahraniční zkušenost, přesto jste se hned stal kapitánem týmu. Co jste na to tehdy říkal?
Byl jsem hodně v šoku a vůbec nečekal, že bych měl dostat céčko. Byla to pro mě obrovská čest. Zavážilo to, že tam byli samí mladí kluci a já už byl trochu starší. Jednalo se o novou zkušenost a naučil jsem se něco o lídrovství.
Jak namáhavé to pro vás bylo?
Na začátku jsem si musel na tuto roli zvyknout a sžít se s týmem. Ale po dvou třech měsících už šlo o něco automatického. Se spoluhráči jsme se v pohodě domluvili anglicky. Ve Finsku se tak domluví všichni, dokonce i bezdomovec na mě jednou začal mluvit anglicky. (smích) Finštinu jsem bohužel nepochytil.
Zmiňoval jste se, že angažmá ve Finsku pro vás byla velká škola i po lidské stránce. V čem konkrétně?
Trochu jsem se osamostatnil. Neměl jsem tam manželku, takže jsem se o všechno musel postarat sám. Úplně se mi to nelíbilo. (smích) Naučil jsem se docela recyklovat odpad. Finové jsou v tom dost sběhlí. A naučil jsem se i další takové malé věci.
V květnu jste poprvé okusil také světový šampionát a hned s českým týmem vybojoval vytoužený bronz. Jaká to byla zkušenost?
Ohromná. Bylo to něco neuvěřitelného, co si ponesu celý život. Všechno bylo skvělé a užíval jsem si to.
