Další díly seriálu o Kometě před extraligou čtěte vpravo nahoře

Šest tisíc permanentek, málokdy vídaná atmosféra, hokejové šílenství. To všechno spojuje fanoušky brněnské Komety, kteří budou po třinácti letech opět povzbuzovat svůj tým v extralize. Jejich nadšení i očekávání tím ještě vzrostly.

Jak vznikl fenomén, který obléká lidi do modrobílých dresů i šál a který vytvořil elektrizující atmosféru v Rondu? „Je to jednoduché. Fotbal a hokej jsou v Česku sporty číslo jedna. Vedení klubu dělá svou práci dobře. Přivedlo výborné hráče, je na co se koukat. Prostě je to výborná zábava,“ říká bez rozmýšlení šéf fanklubu Komety Tomáš Kundrát.

„Dřív hokej v Brně strádal. Změna je způsobená dobrými výsledky, navíc lidé vědí, že klub je stabilizovaný,“ přidává vysvětlení Veronika Šťastná z marketingového oddělení Komety.

Brněnský klub má evropské fanoušky. Dá se očekávat, že průměrná návštěvnost na jeden zápas stoupne z loňských 5850 někam okolo sedmi tisíc diváků. Ve srovnání s čísly za sezonu 2008/2009, která vydala Mezinárodní hokejová federace, by se Kometa v extraligovém ročníku měla posunout mezi dvacítku nejnavštěvovanějších klubů na starém kontinentu.

Evropská návštěvnost
(Sezona 2008/2009)

1. SC Bern (Švýc.) 16 172* diváků
2. Eisbären Berlín (Něm.) 13 746
3. Mannheim Adler (Něm.) 11 756
4. Frölunda Göteborg (Švéd.) 11 234
5. Kolín nad Rýnem Haie (Něm.) 10 342
6. Avangard Omsk (Rus.) 9504
7. Moeller Pardubice 9116
8. Lokomotiv Jaroslavl (Rus.) 8980
9. Jokerit Helsinky (Fin.) 8456
10. Hamburg Freezers (Něm.)
…17. Lasselsberger Plzeň 6620
…19. Košice (Slov.) 6602

*průměrná návštěvnost na jeden zápas. Zdroj: IIHF

„Tady si trochu rýpnu. Pokud bychom měli větší halu než Rondo, návštěvnost by vzrostla mnohem více,“ upozorňuje Kundrát.

Fandové se předvedli taky v premiéře v rekonstruovaném Rondu. Na páteční přípravu jich dorazilo pět tisíc. „Co jsem slyšel, byli s novou halou spokojení. Rondo i s novým osvětlením docela prokouklo. Přesto zamrzí některé maličkosti. Třeba moderátor Michal Chylík neměl takovou možnost komunikace s fanoušky jako dříve. Mohlo by to trošku ovlivnit povzbuzování,“ myslí si Kundrát.

Brněnští fandové mají blahodárné účinky na tým. Ten v Rondu prohrál za celou sezonu v základní hrací době jen dvakrát. Co když s horšími výsledky podpora klesne? „Budeme dělat i s bubeníky všechno pro to, aby byla atmosféra dobrá, i kdyby se nedařilo. Diváci jsou v Brně kritičtí, ale věřím, že při Kometě zůstanou,“ povídá Kundrát.

TOMÁŠ SVOBODA

Modrobílá šlechta má šlechtice

Stejně jako zlatá mince uprostřed stříbrných působí Pavel Havlíček v zástupech fanoušků Komety. Mezi brněnskými hokejovými příznivci ho opravdu poznáte bez problémů. Po hale Rondo se totiž prochází v obleku šlechtice, který jako by z pohádky vypadl.

Modrobílá šlechta, jak sebe fanoušci Komety s oblibou nazývají, tak má svého viditelného zástupce. „Nápad vznikl před prvním zápasem play off s Olomoucí. Bylo to podle hesla co dům dá. Klobouk jsem měl doma z tábora, paruku s kudrlinkami zase ze hry o Ludvíkovi XIV., kabát jsem si půjčil od spolubydlícího. Jen bílé podkolenky jsem si musel koupit,“ vypočítává čtyřiadvacetiletý Havlíček.

Podle svých slov si šlechtickou výstrojí vynahrazuje klukovská léta, kdy na hokej vyrážel do haly Za Lužánkami. „Táta mi tehdy zakazoval chodit na ochoz, kam se nosily vlajky,“ vysvětluje fanoušek Komety, který oblekem dokonale zaskočil své kamarády. „Když jsem poprvé přišel před stadion, vůbec nechápali. Jen se smáli, že vypadám jako baron. Postupem času si všichni zvykli,“ vypráví Havlíček.

Z povedeného žertu se pro strojvůdce Českých drah stala záležitost na celý život. I když ví, že hokej naživo si pohodlně už nejspíš nikdy neužije. „Soukám se do toho nějakých dvacet minut. Docela problém je nosit podkolenky v létě a taky paruka hrozně škrábe, navíc pod ní mám dlouhé vlasy. Ale jinak mi to nijak zvlášť nevadí,“ směje se.

Během loňského prvoligového play off „baron“ zvítězil v soutěži Brněnského deníku Rovnost o nejpovedenější fotografii vyřazovacích bojů. „Měli jsme z toho s kamarádem, který mě vyfotil, velkou radost. Vyhráli jsme permanentku, tak jsme druhou koupili napůl,“ popisuje Havlíček způsob, jakým si zajistil přítomnost na zápasech svého oblíbeného týmu v nováčkovské extraligové sezoně.

Dopředu tuší, že s ostatními příznivci Komety si s největší pravděpodobností nebude moci užívat tolik výher jako dřív. „Vítězství pro nás budou spíše vzácností. I když máme v kádru spoustu zkušených hráčů, je to přece jenom extraliga,“ má jasno.

Erat se poprvé nechal „pobláznit“

Hráli v azylových halách v různých koutech Moravy. I tam letní posily Komety poznávaly věrnost brněnských fanoušků. V pátek ji modrobílí poznali naplno, poprvé v sezoně se představili doma. V rekonstruovaném Rondu před pěti tisíci diváky.
„Co k tomu mám říct. Parádní atmosféra. Na přátelák neuvěřitelné,“ rozplýval se exznojemský útočník Roman Erat, který se poprvé v Brně představil jako domácí hráč.

Teprve při zápase se slovenským Trenčínem, který okořenil krásnou brankou, naplno zažil brněnskou hokejovou horečku.

„Je to jiné než ve Znojmě. Už když jsem přijížděl dvě hodiny před zápasem, bylo kolem stadionu dost lidí,“ všiml si borec z Dopitova elitního útoku.

Brněnští diváci ve středu po třinácti letech opět poženou své hrdiny do extraligového boje. „Když chodí tolik lidí, tak nás to hodně hecuje. Mají zájem a obrovský hlad po hokeji,“ vnímá Erat brněnskou hokejovou atmosféru.

Sedmitisícový dav má obrovskou sílu. Může svůj tým nabudit, vyhecovat ke stoprocentnímu výkonu. Jak se ale zachová, když se týmu nebude dařit? „Může se to obrátit. V takových chvílích se taky poznají fanoušci. Jestli tým podpoří, i když se nedaří. Zatím je to výborné, uvidíme v lize,“ přemítá.

Třicetiletý křídelní útočník poznal velkou moc brněnských příznivců už při svém brněnském debutu v Olomouci. „Snažil jsem se nadoraz hned od prvního střídání. Jenže nejde tak lítat a pobláznit se. Až později si člověk uvědomí, že to přepálil,“ upozorňuje, že hokejista může atmosféře naprosto podlehnout.

„Za sebe můžu říct, že jsem se první zápas nechal strhnout až moc. Hráli jsme navíc na čtyři čtvrtiny. Bylo to docela náročný,“ směje se Roman Erat.

Získal přes deset tisíc podpisů. První na Kometě

Valentino Rossi, Usain Bolt nebo Wayne Gretzky. To je jen zlomek osobností, od kterých má podpisy. Fanoušek hokejové Komety Brno Jiří Kitner sbírá více než třicet let nejen autogramy hráčů oblíbeného týmu, ale také známých osobností z celého světa.

Se svým celoživotním koníčkem začal právě na hokejovém zápase v Brně před více než třiceti roky. „Ve dvanácti letech jsem šel na Kometu poprvé s dědečkem. Hned mě chytlo sbírat podpisy a od té doby to dělám. Prvním, koho jsem získal, byl Vašek Nedomanský ze Slovanu,“ vzpomíná na začátek Kitner. „Od té doby fandím v dobrých i ve zlých časech. Teď mám radost, že se konečně dostali do ligy,“ těší Brňana postup jeho oblíbeného klubu do nejvyšší hokejové soutěže.

Ve své sbírce podpisů, kterých má dohromady více než deset tisíc, nefigurují ale pouze hokejisté Komety. „Mám autogramy také osobností z kultury a politiky,“ popisuje. „U politiků je ale trochu problém. Bojí se podepsat, protože mají strach ze zneužití,“ dodává, že sportovci jsou jeho nejoblíbenějším terčem.

Jiří Dopita, Peter Pucher nebo Radim Řičánek v jeho seznamech rozhodně nechybí. Který podpis ale považuje za nejcennější? „Asi od Emersona Fittipaldiho. Je to velice sympatický člověk, dobře na mě zapůsobil,“ obtížně vybírá favorita.

Každého ze své sbírky si Kitner našel sám. Výměny nebo kupování autogramů odsuzuje. „Velice důležitý je pro mě osobní styk s osobností. Když si autogram s někým vyměním, nemá to pro mě takovou hodnotu. Říká se tomu mrtvý podpis,“ vysvětluje.

Hodiny nebo dny čekání nejsou žádnou výjimkou. „Kolikrát jsem někoho naháněl i celý týden,“ říká. „Ale zase je potřeba dělat to decentně,“ upozorňuje. „Nesmím je otravovat, spíš najít vhodnou chvíli, jak se k nim dostat,“ dává návod, jak v takových chvílích postupovat. Dostat se k osobnostem je ale podle Kitnera čím dál obtížnější. Po teroristických útocích ve Spojených státech před necelými osmi lety se bezpečnostní podmínky okolo sportovců ještě více zpřísnily, což mu komplikuje práci.

Přestože je jedním z největších sběratelů v České republice, sbírku rozhodně nepovažuje za kompletní. „Velký zálusk mám na Michaela Schumachera,“ ukazuje, kdo mu například ještě chybí.

Za celebritami najezdil po České republice i v zahraničí už tisíce kilometrů. „Bez Aleše bych to nezvládl,“ vysvětluje, že bez pomoci kamarádů by nikdy neshromáždil tak rozsáhlou sbírku.

TOMÁŠ VALAŠKOVČÁK
JIŘÍ ŠEVČÍK