I na přípravu se přišlo podívat přes čtyři tisíce lidí. Připomnělo vám to vaše angažmá?

To je Brno, to je Kometa. I když jsem tu hrával, jezdili lidi na přípravné zápasy i ven. Hokej se před nimi hraje úplně jinak. V Trenčíně teď máme trochu problém, lidé jsou hokeje najedení. Ale v Brně asi euforie zůstane ještě dlouho a dlouho.

Jak pečlivě sledujete Kometu od svého odchodu v roce 2013?

Sleduji ji stále. Tiše. Už se mi do Brna moc nechce, na něco mi zde zůstalo trochu těžké srdce. Takže jsem sem nechtěl moc chodit. Ale byl jsem v kontaktu s kluky a stále jsem jim fandil. Věděl jsem, jak Brno hraje, jaké jsou tu změny, kolik fanoušků chodí.

Jak odhadujete šance Komety v blížící se extraligové sezoně?

Fandím ji. Klub je stabilizovaný, poslední roky hraje pravidelně o přední příčky. Pevně věřím, že jednou se to klukům povede dotáhnout do vítězného konce a zvednou pohár nad hlavu.

V kontaktu jste nejvíc se slovenskými hráči Komety?

Jasně. Jožo Kováčik, Tomáš Malec… Ale potkal jsem se i s jinými kluky. V kontaktu jsem i s Tomášem Svobodou, byli jsme spolu na dovolené. Znám spoustu kluků, i ty, co přišli až po mém odchodu.

V Trenčíně jste kapitán. Je vaše úloha hlavně vychovat mladé hráče?

Ještě máme přípravu, kapitánské céčko si různě střídáme. Ale vím, jaká je moje úloha. Trošku pomoct mužstvu a mladším hráčům ukázat, jak se hraje hokej, jak se do něj dává srdce. To, co mě naučil celý hokejový život. Budu mít dvaačtyřicet roků, už to není jednoduché. Ale zatím mi to aspoň trošku jezdí a jsem zdravý. Rád odevzdám vše, co mám.

Bývalý spoluhráč z Komety Jozef Kováčik říkal, že se hokejem stále bavíte. Jak dlouho se ještě chcete bavit?

Konec už se blíží. Ale to jsem říkal už před sedmi roky. (smích) Bude těžké se s hraním rozloučit. Ale pokud bych měl chodit do kabiny utrápený, už to nemá význam. Vždycky musím jít na stadion s úsměvem.