Teď hledá nové výzvy, i když zatím netuší, kterým směrem se za nimi vydá. Od hokeje si ovšem neodpočine. „Je to můj koníček i život," povídá v exkluzivním rozhovoru pro Deník Rovnost.

Potřeboval jste nějaký čas, abyste vstřebal přechod do života na volné noze?

Ne, vůbec. Takhle se na to nedívám. Tento krok s Pavlem Oherou (majitel znojemského klubu – pozn. red.) jsme konzultovali dlouho. Pro mě to není nijak strašlivé. Naopak mám spíš příjemný pocit. Čekám, jaké další možnosti a příležitosti mi to přinese. Vnímám to pozitivně.

Jak momentálně odpočíváte?

Částečně i hokejově. Byl jsem se podívat na extraligu. K tomu jsem měl nějaké obchodní schůzky z jiné než hokejové sféry. Jsem v kontaktu s různými trenéry, skauty z NHL. Mluvil jsem s Josefem Řezníčkem (šéf extraligy – pozn. red.) o novince pro příští sezonu ohledně povinného nasazování mladých hráčů, což je pro mě dost výbušné téma. Rozhodně se nenudím. Po třech měsících jsem začal zase běhat. Do posilovny už v mém věku snad nemusím. (smích)

V době, kdy všude vrcholí sezony, si tedy od hokeje moc neodpočinete.

Když je to koníček i můj život. Potřeba odpočinku vychází hlavně z období, kdy se nedaří. S pocitem dobře odvedené práce jej nějak extra nepotřebujete.

V pátek jste říkal, že se nebráníte nabídce ze žádné evropské země. Máte však na nějakou „spadeno" víc, třeba právě na mezinárodní EBEL?

Tam jsou dveře zavřené. Díky svým kontaktům jsem věděl od února, že tam žádné změny nenastanou. Trenéři zůstanou.

A další evropské ligy?

V některých se už čile jedná o příštím ročníku. Jinde se to nechává až na konec sezony. Jde o specifické situace. Nedá se říct, kde je to možné, a kde ne.

Když se podíváte do vzdálenější budoucnosti, kam byste chtěl jednou vyrazit za trenéřinou?

Lákavá je KHL, taky o ní přemýšlím. Pak taky nějaká soutěž v Americe nebo v Kanadě. S jazykem nemám problém. Takovou štaci bych vyzkoušel rád. Zámořské trenéry v Evropě hostíme, přitom oni mezi sebe Evropany skoro nepouštějí. Moc jsme tam neprorazili. I to je pro mě výzva.

Zapadl byste tam možná snadněji. O vás se ví, že máte jiný, otevřenější přístup, než zbytek českých trenérů. Vidíte to jako výhodu?

Neumím na to úplně odpovědět. Ale slýchávám, že mám přístup spíš jako zahraniční trenéři než čeští. Kouč se musí přizpůsobit podmínkám, ve kterých pracuje.

Můžete být konkrétní?

Když povedete Třinec nebo Litvínov, které vyznávají útočný styl, musíte se přizpůsobit jinak, než třeba u spíš defenzivního Zlína. Pokud to nedokážete a svůj styl budete vnucovat někam, kam se nehodí, neuspějete.

Kde jste nabíral svoji filozofii?

Můj styl se profiloval dlouhou dobu. Trénoval jsem děti od pěti let. Prošel jsem si všemi věkovými kategoriemi. Nevěřím na trenéry- rychlokvašky. S nejvyšším respektem k velkým hráčům, trenéřina je něco úplně jiného. Aby byl kouč odolný a stabilní, musí získat zkušenosti a mít intelekt. To nikde nenačerpáte, tím si musíte projít.

Je něco, co byste za necelé dvě sezony na lavičce Orlů udělal jinak?

(Přemýšlí) Ne. Přemýšlím o tom, ale nic zásadního, co bych si vyčítal, jsem neobjevil. Ale možná je ještě brzy. Není to můj neochvějný postoj. Jen jsem se nezasekl na ničem závažném. Když na něco přijdu, Pavlu Oherovi zavolám a řeknu: Tady jsem to pokazil. S tím problém nemám. Třeba k tomu ještě dojdu.

Bude vám znojemské mužstvo chybět?

Úplně ho neopouštím. Je to i moje dítě, vztah nekončí. Pořád jsme v kontaktu, pomáhám s dobudováním hráčského kádru. Teď jsme zrovna řešili po telefonu dva hráče.

A co váš vztah k městu?

Tento týden tam ještě pojedu. Vybudoval jsem si s lidmi kontakty. Některé určitě přetrvají. Tři roky jsou dlouhá doba.

Kdo ze současného kádru Orlů to podle vás dotáhne nejdál?

Hodně nadějí vkládám do Martina Pláňka, ten udělal hrozný skok dopředu. Těší mě to, budu ho pozorovat dál. Prodali jsme ho do Českých Budějovic, tak ho fanoušci můžou příští rok sledovat. Kubu Stehlíka máme zase v Chomutově. Tam se uvidí, jak se mu povede. Ondra Kacetl je už taky hráč Budějovic. Jedná se ještě o Ríšovi Jarůškovi. Čtyři hráči vychovaní pro velký hokej za tři roky? To mě jako trenéra strašně těší. Ale pořád se mají co učit.

Mohl byste ještě zrekapitulovat hlavní důvody vašeho konce na znojemské lavičce?

Můj odchod ze Znojma je vyloženě pragmatický. Začali jsme budovat projekt na zelené louce. Dostali jsme jej výš a teď se přešlapuje na místě z objektivních důvodů. Já cítím, že se potřebuju posunout dál. Není to nevděk. Ale znovu procházet výběrem mladých hráčů, vychovávat je a znovu to rozjíždět? To ne. Nastal čas, aby to zkusil i někdo jiný.

Co Orli nyní potřebují?

Kdybych byl generální manažer nebo majitel extraligového klubu, tak bych tlačil na to, aby se se Znojmem okamžitě zahájila spolupráce. Posílat hráče do první české ligy nebo do EBEL je obrovský rozdíl. I ve Znojmě jsou hráči, kteří můžou v extralize přinejmenším krátkodobě vypomoct. Znojmo tu hodnotu má.

V minulých dvou sezonách jste mohl srovnávat český hokej se zahraničním. Jak si stojí?

Jsem přesvědčený, že nesmí jít cestou, kterou se momentálně ubírá. Roubovat na český národ švédský model, to neberu. Už ze své podstaty. Švédům nevadí, že mají na zimáku všichni stejné bundy. Jenže my jsme čtyřicet let byli fackovaní komunisty, paneláky, pionýrskými kroji a spartakiádami. Máme k unifikaci přirozený odpor. Jsem proti tomu, co tu prosazuje pan Lener (šéftrenér Českého svazu ledního hokeje – pozn. red.) a další ohledně nasazování mladíků.

Takto kritické hlasy často nezaznívají.

Vědí, že jdu proti nim. Nedostal jsem prostor, vlastně jste první. Nejsme Švédové, Finové ani Rusové. Musíme se soustředit na to, co jsme schopní vytvořit sami. Hokej se musí ubírat směrem, kterým se musí zachránit. Tvoří důležitou část naší národní identity.

Jaký je váš recept?

Extraligové kluby mají zabezpečit farmy v první lize. Když to převedu na Brno, Kometa bude kompletně platit svoji farmu v Třebíči. Potom bych vyčlenil juniorskou extraligu od extraligových klubů, platil by je svaz. Týmy by si žily svůj vlastní život. A chcete mladé hokejisty? Od toho je tu draft. Za každého hráče pak juniorský tým dostane třeba půl milionu korun. Ale netvrdím, že je tento systém plně samofinancovatelný.

Místo toho dostaly extraligové kluby od příští sezony nařízeny povinné juniory na soupisce při zápasech.

Ročník 1994 je na tom populačně špatně a navíc nemá kvalitu. Tím zabijete tři ročníky předtím, přitom mnohem silnější, mnohem kvalitnější. Za co je trestáme? Udržely si solidní úroveň a místo nich do extraligy pošleme kluky, kteří na ni absolutně nemají. To vám řeknou všichni manažeři. Vymýšlí se tu kravina. To mám zkonzultované se spoustou lidí.

Jak je reálné, že se současný model nějak změní?

Pepa Řezníček mi dal v mnoha věcech za pravdu a pokusí se něco změnit. Navrhoval jsem, aby ročníky 1994 hrály povinně první ligu. A v extralize by bylo povinné nasazovat z každého z těch mladých ročníků po jednom. To má logiku.