Na konci února 2015 mu mateřská Kometa Brno dala coby dvacetiletému mladíčkovi poprvé šanci v áčku. Vybrala utkání na ledě poslední pražské Slavie. Klimeš čelil kromě nervozity z prvního velkého zápasu i výkonnostnímu skoku, předtím totiž chytal ve druhé lize za Břeclav.

Nedopadlo to dobře. V té době třetí tým tabulky v Edenu prohrál nečekaně 2:5. Nutno říct, že spoluhráči v tomto utkání Klimešovi nepomohli, možná s výjimkou trefy Miloslava Čermáka v oslabení na bližší tyč rozhodně nešlo o jeho góly. Prostě i smůla.

Oslnivý start to nicméně nebyl, Klimeš v následujícím ročníku putoval nejprve do prvoligové Třebíče, odkud po třech povedených zápasech zamířil do Přerova, který v té době po postupu ze 2. ligy řešil problém.

Zdravotní problémy na začátku sezony definitivně ukončily sezonu legendárnímu Martinu Vojtkovi. Klimeš nakonec utvořil jednu z nejlepších brankářských dvojic v soutěži se Slovákem Jurajem Šimbochem. „Martin Vojtek mě naučil, jak to v hokejovém životě chodí,“ vzpomíná dodnes s úsměvem.

Začala prvoligová „Klimešova éra“, fantom v přerovské kleci táhl Zubry pravidelně do čtvrtfinále play-off. Vše vyvrcholilo v sezonách 2018/19 a 2019/20, kdy se brněnský odchovanec dvakrát za sebou stal nejlepším brankářem Chance ligy.

„Nastal průlom, přišel Přerov, a tam si uvědomíte, že když jste už v první lize, byla by škoda to zabalit. Od té doby jsem na konec nemyslel a šel jsem si za svým cílem,“ říkal Klimeš v nedávném rozhovoru pro Moravskoslezský deník. „Manažer Pavel Hanák a trenér Petr Dočkal mi dali prostor, i když to na začátku nešlo. Dlouho mě drželi,“ zavzpomínal.

Lukáš Klimeš
Klimeš vládne celé lize, doma vládne dcera. Už žádný playstation, směje se

Prokletí v A-týmu Komety?

A tak 6. října 2019, po více než čtyřech a půl letech od extraligové premiéry v Edenu, přišla druhá příležitost. Do Brna přijel Zlín a Klimeš nahradil ve 33. minutě Karla Vejmelku. Z jedenácti střel pak ale inkasoval tři góly a Kometa tohle derby prohrála ostudně 0:7!

Jako jednička nastoupil Lukáš Klimeš o měsíc později do odvety na ledě Beranů. Ani tohle se ale vůbec nepovedlo. V první třetině dostal tři góly a dál už si nezachytal.

Když pak naskočil do třetí třetiny dalšího prohraného zápasu doma s Karlovými Vary (prohra 2:7, Klimeš inkasoval dva góly z devíti střel), musel si v Chance lize opěvovaný gólman říkat, že už se snad jedná o extraligové prokletí. Zvlášť, když se v prosinci na ledě Pardubic, kde opět střídal Karla Vejmelku, stalo skoro to samé (prohra 2:6, dva inkasované góly).

Vítkovické vysvobození

Klimeš si spravoval chuť v Přerově, kde se stal miláčkem fanoušků. Ve stejné sezoně 2019/20 měl úspěšnost zásahů v Chance lize přes 94 procent, průměr obdržených branek na zápas 1,66 a jak už bylo řečeno, obhájil titul nejlepšího gólmana soutěže.

V Brně tak dostal v následujícím ročníku více prostoru. Odchytal 20 utkání včetně dvou duelů v play-off, role jedničky ale patřila Karlu Vejmelkovi.

V další sezoně zase více prostoru dostali Matěj Tomek, Jakub Sedláček a Marek Čiliak. Klimeš se tedy místo posunu do role brněnské jedničky de facto vrátil do Přerova, kde (jak jinak) zářil a měl nejlepší průměr i úspěšnost zásahů v soutěži.

Vysvobození z tohoto kolotoče tak přinesl až přesun do Vítkovic, před minulou sezonou. V té ještě kryl záda Aleši Stezkovi, v letošním ročníku už ale konečně chytil šanci za pačesy.

„Ani jsem to už nečekal. Mám tolik prostoru, že se ho snažím využít. Dělám maximum a uvidíme, co bude dál,“ říká Lukáš Klimeš skromně.

„Každý má nějakou cestu. Já jsem si jí musel projít odspodu. Někomu se ten skok podaří hned po juniorce. Mně to trvalo pár let, ale neměnil bych. O to víc si toho vážím,“ dodává.

Vybudoval si důvěru

Připomenout ne zrovna nejlepší vzpomínky na Kometu mu mohl páteční domácí duel s Českými Budějovicemi. Za tři minuty a 18 sekund dostal tři góly a musel střídat.

Zde ale najdeme zásadní rozdíl oproti předešlým letům. Klimeš se postavil mezi tři tyče hned v následujícím utkání v Olomouci. Jasná demonstrace nového Klimešova postavení ve Vítkovicích. A celkově v extralize.

Utkání 46. kola hokejové extraligy mezi HC Olomouc a HC Vítkovice Ridera.
Vítkovická defenziva eliminovala Moru. Málo sebevědomí, znělo po zápase

„Že zase budu chytat, jsem se dozvěděl jako vždy den před zápasem. Trenéři se tak rozhodli a všichni to musí respektovat,“ říkal Klimeš v neděli v olomoucké plechárně.

Svému týmu vychytal výhru 2:1, o páté čisté konto sezony a vyrovnání lídra extraligy v počtu nul Dominika Hrachoviny ho připravil bývalý spoluhráč z Přerova Jakub Navrátil osm a půl minuty před koncem.

„Škoda, každému gólu se dá zabránit. Ještě jsem to škrtl lapačkou. Špatně jsem viděl moment, kdy hráč vypustil střelu. Pak už jsem reagoval pozdě,“ pokrčil Klimeš rameny.

Mrzet ho to nemuselo, kryl dalších 32 střel a byl hrdinou zápasu. „Od prvního do posledního hráče kluci skákali do střel, bojovali o výsledek. Zlomila to naše touha a bojovnost. Zvládli jsme to skvěle odzadu a takto my musíme hrát,“ chválil Lukáš Klimeš spoluhráče.

Na závěr si tak mohl užít dlouhou děkovačku na olomouckém stadionu, vítkovičtí fanoušci vyvolávali nejhlasitěji právě jeho jméno. Bývalá rutina v Přerově se stává extraligovou realitou.

„Za dva roky, co jsem ve Vítkovicích, to byla asi největší podpora na venkovním výjezdu. Řekl bych, že slyšet byli po celý zápas převážně naši fanoušci, klobouk dolů,“ uzavřel Klimeš.

Zdroj: Deník/Ivan Němeček