„Řekl mi: Marku pojď domů, ty sem patříš. A vlastně už jsem neměl co řešit a dohodli jsme se. Stačil jeden návrh, potom už jsem musel dojednat s Popradem, jak tu situace vyřešíme,“ říká zkušený slovenský gólman, jenž se zařadí po bok trojice stávajících brankářů Komety Jakuba Sedláčka, Mateje Tomka a Lukáše Klimeše.

Bavili jste se taky o vaší roli v týmu?
Jdu trénink od tréninku, budu na sobě makat a soustředit se, ať pomůžu týmu ať už na ledě, nebo v kabině. Chci zase zažít nějaký úspěch, jaký se povedl v našich nejlepších sezonách.

Prý jste domluvení na dlouhodobější smlouvě než jen do konce sezony…
Smlouva je na dva roky, bavili jsme se s panem Zábranským i o jiných věcech, vizi do budoucnosti, co můžu dělat po hokeji, až skončím kariéru. Řešili jsme nějakou dlouhodobější představu. Jak říkám, patřím sem a co se týče hokeje, chci udělat maximum, chci být v Kometě a dál jí pomáhat.

Do Brna se vracíte potřetí. Není těch návratů už moc?
Neberu to tak, nikdy jsem nevnímal, že z Komety odcházím natrvalo. Při prvním odchodu se naskytla možnost vyzkoušet KHL, tak proč ne. Šel jsem tam a pak se vrátil, tehdy do toho byl zapojený ještě Třinec, ale rozhodli jsme se, že se vrátíme do Komety. Další bylo hostování ve Zlíně. Karlovi Vejmelkovi to vycházelo, vyhrávali jsme zápasy a já potřeboval chytat, takže to bylo výhodné pro obě strany. Další odchod nastal, když přišla korona. Nikdo to nečekal a zavládla panika. Musel jsem s rodinou utéct za hranice, kdyby jsem to nestihli, ženu by naráz nepustili na Slovensko. Řešili jsme to na dálku, nikdo nevěděl co bude na druhý den a odchod byl tehdy nejlogičtější varianta. Nicméně pořád jsem doma v Brně, za čímž stojí celá rodina. Jen jsme si dali se ženou a dětmi chvíli pauzu. Žena říkala, že si návrat do Brna vysnila, tak dlouho na něj myslela, až to vyšlo. (smích)

V Popradu jste neměl nejlepší čísla, třeba vaše procentuální úspěšnost zásahů byla 89,5 %. V jaké formě přicházíte do Komety?
Čísla jsou čísla, ale za tím bylo strašně moc věcí. Měnili se nám trenéři i styly. Měli jsme odehraných o sedm duelů míň než ostatní, rušily se nám zápasy, museli jsme se do toho pořád znova dostávat, trénovali jsme třeba v devíti hráčích. Přitom situace v klubech sice nebyla tak vážná, ale nehrálo se, i když když bylo pár pozitivních a ostatní negativní. Trošku to celé bylo postavené na hlavu. Celkově jsem ale v Popradu byl spokojený. Dětem se tam líbilo, byli jsme v Tatrách, takže jsme zažívali něco odlišného než v Brně, procházky, výlety, pro rodinu to bylo dobré. Ale shodli jsme se, že už to stačilo. Když jsem se vrátil do Brna, měl jsem v sobě pocity, že jsem opravdu doma. Narodily se mi tu děti, mám tu spoustu kamarádů a známých.

Znáte se s ostatními gólmany Komety?
Nejlíp asi s Klimsonem (Lukáš Klimeš - pozn. red.), který byl s námi i dřív. Se Sedlem (Jakub Sedláček - pozn.red.) jsme proti sobě hrávali v reprezentacích od nějakých patnácti roků, takže se registrujeme odmalička a trochu po znám. Mateje (Matej Tomek - pozn. red.) jsem viděl poprvé až tady.

Co říkáte na výkony týmu? Zatím byly docela rozkolísané…
Má obrovskou sílu. Díval jsem se na zápasy a někdy to bylo tak, že člověk možná čekal vítězství, ale to nevyšlo. Nicméně člověk vidí, jak je ta liga vyrovnaná, že v ní není slabší mužstvo. Výsledky jsou jak v NHL, kde taky může každý porazit každého.

Jaké máte cíle s Kometou?
Všichni kluci i trenéři přemýšlíme jenom nad tím jedním. Říkám, přijde play-off a uvidí se, jak tým bude držet pospolu. Nálada je dobrá, věřím kolektivu, který jsem viděl. A chci vyhrát, už to potřebuju. (smích)