Na Finsko tedy převažují kladné vzpomínky?

Určitě ano, v reprezentaci se mi proti němu dařilo. Navíc jsem si ve Finsku vyzkoušel zahraniční angažmá. Ale soupeř to bude složitý. V týmu má skvělé bruslaře a vynikajícího gólmana. Finsko moc branek nedostává.

Jak se vám zamlouvá hra českého týmu na mistrovství světa?

Až na dvě utkání jsem viděl všechny naše zápasy a líbí se mi. Systém turnaje je bohužel o jednom duelu, takže musíme fandit, aby dobře dopadl. Pak můžeme hodnotit, jak se šampionát povedl.

Když vidíte na ledě ještě o rok staršího Jágra, svrbí vás ruce vlétnout na led?

Ne, už nesvrbí. (úsměv) Jarda hraje pořád výborně. Strašně mě překvapilo, že se zapojil i do šarvátek. Ale to asi každého. Je vidět, že bojuje za mančaft a ostatním klukům ukazuje, že jsou jeden tým.

Zaujal vás i některý další český hráč?

Jakub Voráček, to je výborný bruslař. Za vyzdvihnutí stojí i čtvrtý útok, který nejen bojuje, ale dává i góly.

Český tým čelí velkému tlaku fanoušků i médií na úspěch. Byl v době vaší éry v reprezentaci podobný?

Nemůžu to úplně porovnat, protože jsem nehrál mistrovství světa na domácím ledě. Ale cítím, že tlak na kluky je obrovský, všude se o nich píše, mluví.

Útok na medaili vyhlásili svěřenci trenéra Vladimíra Růžičky už před začátkem turnaje. Sedí českým hráčům role favoritů?

Myslím, že nikdy neseděla. Pro nás bylo vždy lepší, když jsme byli schovaní a útočili někde ze zadních pozic. Když nás někdo hned označil za favorita, mnohdy to nepřineslo nic moc dobrého.

I letošní turnaj ukazuje, jak se hokejová špička vyrovnává. Vážíte si s odstupem času víc toho, že jste tři účasti na mistrovství světa proměnil ve dvě zlata?

Určitě. Teď už na turnaji není slabých soupeřů. Víc si vážím zlata z roku 1996, kde jsem odehrál všechny zápasy, v roce 1999 jen čtyři.

Už víte, kde budete duel s Finy sledovat?

Doma. Tam si ho vychutnám nejvíc. Někde v partě do zápasu všichni kecají, je to samý trenér. (smích)