I po reprezentačních povinnostech však dál neúnavně bojuje na ledě, chodí na oslabení a černou prací pomáhá týmu k výhrám.

„Už su zvyklý. V posledních dvou sezonách jsem odehrál asi 180 zápasů, někdy je to hodně náročné, ale třeba proti Vítkovicím se mi hrálo dobře,“ hlásil dvaatřicetiletý borec po středeční výhře 2:0.

Toho kromě hokejových povinností v poslední době zaměstnávají také návštěvy u zubaře.

Po třech reprezentačních zápasech jste okamžitě naskočil do extraligy. Jak se cítíte?
Docela dobře, protože mám v sobě ještě reprezentační nohy, pohyb, nasazení, rychlost, dynamiku. Čekám, kdy to na mě padne a půjdu zase do kytek. Třetí třetinu jsem byl rád, že stojím na nohách.

Ještě v neděli jste hrál duel na Karjale proti Rusům. Uvažoval jste v pondělí proti Slavii, že nenastoupíte?
To nešlo. Kdybychom byli čtvrtí, měli nahrané body a hráli někde venku, tak bych si zkusil říct o volno. Ale teď jsme v jiné situaci a potřebovali jsme zvítězit. Samozřejmě jsem byl utahaný, přijel jsem v noci, mám pátej zápas v sedmi dnech, ale už su zvyklý. (úsměv)

Zvládáte při vašem stylu hry zaměřeném na bruslení tolik zápasů?
Zažívám těžký rok. Tušil jsem to už předem, protože jsem kvůli mistrovství světa neměl dobrou letní přípravu. Ani letos, loni. Táhnu třetí sezonu v kuse. Hokej mám o bruslení. Jsou období, kdy to na mě padne a jsem úplně tuhý.

Proti Vítkovicím jste hrál páté utkání v sedmi dnech. Takže kromě hokeje jen spíte?
No, spím… Máme doma roční děcko a malá vstává do školy. Člověk už má spánek posunutý, jak je přetažený. Usínám pozdě a ráno je malej na nohách: Nazdar tato. Malá vstává do školy: Nazdar tato. V sezoně jsem měl prvních osm zápasů dobrých, pak jsem na tři týdny padl do totálního útlumu

Neuvažoval jste i proto o odřeknutí Karjala Cupu?
Určitě ne. Těšil jsem se do repre. Někdy hokeje máte plné zuby a v hlavě se honí, že bude nároďák náročný. Ale v podstatě nikdy jsem neodmítl. Pokaždé když dostanu pozvánku, jedu. Letos jsem se těšil extra.

Jste hodně vytěžovaný. Chápete i z tohoto pohledu tahanici mezi reprezentací a kluby o hráče?
Ta se neřeší poprvé ani naposled. Každý manažer mančatfu bojuje za své kluky, to samé dělá trenér národního mužstva. Někdy si zavolají a vyřeší si to, někdy něco prosákne do novin. Nevidím v tom žádnou větší kauzu. Každý si hájí své zájmy.

Stojíte na něčí straně víc?
Stojím na nohách (smích). Kdybych byl v té situaci já, řeknu si: mám povinnosti vůči klubu, odpočinek by přišel vhod, ale na druhou stranu nároďák je nároďák. Každý z kluků na něj chce jet.

Jste už s koučem Aloisem Hadamczikem domluvení na další předvánoční turnaj v Rusku?
Jako já? Nejsem Teemu Selänne, aby byl trenér se mnou měsíc domluvený dopředu. Nebavili jsme se o tom.

Ale stále dokazuje, že má ve vás důvěru.
Připadá mi, že v nároďáku mám o třídu lepší výkonnost než v Kometě. Bylo to stejný i v uplynulém týdnu. Dovolím si tvrdit, že mám jeho důvěru. Pan Hadamczik ví, že mu odvedu hokej plný bruslení nebo oslabení. Budu jedině, rád když s repre pojedu zase.

Proč se vám v národním týmu často zvedne forma?
Styl hokeje je úplně jiný stejně jako vyzrálost myšlení. Hraje se mi dobře hokej o bruslení nahoru dolů. I proto jsem se těšil, že mě reprezentace nakopne. Teď mi nohy šly. Jde o to, abych taky někdy trefil branku.

A kdy vám začnou góly padat?
Zatím mi padají zuby. (smích) Někdy si sám pro sebe říkám, abych byl hráč, který na hřišti pajdá, motá se ne ledě jak vítr v bedně a pak tam buchne gól. Jsem vždycky zedřený a efekt nic moc.

Máte sešívaný ret. Co se vám stalo?
Ježíšmarjá, mám na tu hubu smůlu. V Plzni jsem přišel o další dva zuby, se Slavií mi rozseklï ret, prokousl jsem si jazyk a v úterý mi zubařka začala nastavovat zuby, tak mi obřezala dáseň. Mám v hubě solidní bordel.

Co s ním budete dělat?
Zubařka je fakt hezká holka. Na začátku prosince jdu znovu, takže se těším.

Kometu při reprezentační pauze posílil další slovenský hráč Jozef Balej. Když jste se vrátil z Finska, prý jste se žertem ptal, jestli nejste na Slovensku, když máte v týmu tolik Slováků.
Jo, shodou okolností jsem byl v převlékarně a kolem mě stáli Pepa Balej, Robo (Róbert Petrovický) a přišel Tomáš Malec. Jinak nikdo. Říkám, to snad není možný, to je jak slovenský nároďák… Ale vážně, Jožko Balej je výborný hráč do koncovky, má parádní střelu, což prokázal už v minulém zápase. Přinesl kvalitu do týmu.

A taky se vám vrátil starý známy Tomáš Divíšek. Jak jste si proti Vítkovicím vyhověli v jedné formaci
Divoch je pohodář, borec. S tím jsem se hezky přivítal. Je takový kluk do nepohody, dokáže odlehčit vážné situace. Věděli jsme,že spolu budeme hrát poprvé, tak jsme si na počítači otevřeli stránky youtube. Řekli jsme si, že on bude Dennis Savard a já Pat Lafontaine (smích). To nám nevyšlo, góly jsme nedali. Ale jinak se nám docela dařilo, i když jsme měli přesilovky ala Davos. Taky žádná sláva. Člověk musí brát sport i s humorem.

A kdo je tedy ve vaší řadě Jakub Svoboda?
On si neřekl, on je Kuba Svoboda (smích)

Vnímáte utkání s Vítkovicemi ještě trochu odlišně, když jste tam léta hrál?
Už ani ne. Je Na druhou stranu ty kluky rád vidím. Bylo to fajn, ale nikdy jsem nebral ty zápasy nějak prestižně. Vždycky když hráč ve zlém odešel z nějakého týmu, pak se proti němu chtěl vytáhnout. Ale já jsem ve Vítkovicích prožil krásných deset roků,

Takže jste ani nevypisoval odměnu?
Ty jsou automatické. Vypisuje je každý kdo hrál v mančaftu soupeře. Minule při Slavii bylo v kase peněz, paráda. A tentokrát taky dost. Sponzoroval jsem já, Robo (Róbert Petrovický), Hrouda (Radim Hruška) i Jirka Trvaj. Dlouhán (pokladník týmu Radek Dlouhý) na těch prachách sedí, má jich plnou kapsu.