Zavolal jsem „Nikito“ a zadoufal, že se mi podaří nabrat rozhovor s ruským obráncem Zadorovem. Jenže když v tom se ke mně sunul Kucherov. Ale toho jsem nechtěl. „Sorry, chci Zadorova,“ řekl jsem mu.

Jemu. Borcovi, který v letošní sezoně NHL nasbíral stěží uvěřitelných 128 bodů.

Koho že jsem to odmítl na rozhovor, mi došlo až posléze. V daný moment pro mě byl prioritou obránce Colorada, o němž vím, že je pohodář, jenž mě neodbude.

A taky že neodbyl. Příjemné pětiminutové povídání. S někým, kdo hraje za Colorado v NHL. Páni. Do teď jsem se na něj díval jen v televizi. A nyní s ním mám rozhovor v novinách.

V merku jsem měl ještě větší jméno. Mého nejoblíbenějšího hokejistu vůbec. Gabriela Landeskoga. Kdo nic nezkusí, nic nezkazí, řekl jsem si a vypravil se na trénink Švédů.

S rozpaky a pocitem desetiletého kluka jsem Landeskoga oslovil. Kapitán a jeden z nejlepších švédských hráčů mi pokývl, souhlasil i s fotkou.

V ten moment mi došlo, kde že to vlastně jsem.

Na mistrovství světa v hokeji, ze kterého jsem šestnáct dní plnil sportovní stránky Deníku.

Už úvodní den, 10. května, jsem plnými doušky hltal fantastickou českou kulisu v duelu proti Švédsku. Mlčky jsem seděl na sedačce a sledoval největší české a švédské hvězdy v akci. Na první gól se dlouho nečekalo. Již ve druhé minutě propálil Henrika Lundqvista nadaný mladík Jakub Vrána. Wow. Stadion Ondreje Nepelu explodoval radostí poprvé. Národní tým zapěl třem korunkám „Né, pětku né“, a kolos jménem šampionát se teprve rozjížděl.

Češi hráli jeden z nejlepších šampionátů za posledních deset let. Trenér Miloš Říha sice neustále čelil mediálnímu tlaku, ale postupně se jeho kroky ukázaly jako správné. A že se nebál riskovat.

Ten chlap má koule. Nebojí se jít proti davu a za svým rozhodnutím si stojí. Jsem u něčeho velkého. Honilo se mi hlavou. Sedmileté čekání na cenný kov může skončit. Český hokejový národ byl namlsaný. Kápo Voráček si do statistik připisoval jeden bod za druhým.

Jako správný lídr se ukázal ve čtvrtfinálové bitvě s Němci, kdy se rozhodovalo o úspěchu, či neúspěchu. Za vyrovnaného stavu si vzal kotouč, rozjel se a na dvakrát kotouč dotlačil za brankovou čáru. Reprezentace nakonec berlínskou zeď zbourala. Hotovo. Budeme hrát o medaile.

Semifinále ale národnímu týmu nevyšlo. Vůbec. Šance si proti Kanadě vypracoval, ale javorové listy ho vyškolily a navrch mu daly bůra.

Šance na medaile z českého pohledu stále byla, ale v cestě stála ruská hrozba. Po nervy drásajícím boji se z bronzu nakonec radovali Rusové, kteří přetlačili Říhovy svěřence až v nájezdové loterii.

Novými mistry světa se stali Finové, kteří si na šampionátu psali svoji vlastní pohádku se zlatým koncem. Na cestě na trůn skolili Švédsko, Rusko a Kanadu. S hráči výhradně z domácí soutěže.