Modrobílými diskžokeji jsou obránce Michal Kempný a útočník Vilém Burian, kteří zpravidla obstarávají výběr hudby. „Občas může někdo přinést něco svého, ale pak si to pěkně slízne, když se to ostatním nelíbí," usmívá se Hruška. Výjimku tvoří jediný hokejista kapitán Leoš Čermák. „To je velký pán, nikdo si netroufne mu odporovat," dodává.

V kabině šestého celku základní části extraligy funguje i mírná hudební pověrčivost. „Je pravda, že když máme nějakou sérii vítězných zápasů, posloucháme stejnou hudbu. Ale těžko říct, zda je mezi tím spojitost," zamýšlí se.

K jednotlivým soupeřům ovšem konkrétní „vítězné písně" tým přiřazené nemá. „Už si totiž nikdo nevzpomene, co nám před posledním vzájemným zápasem hrálo," říká Hruška, který si občas také zacpe uši. „Nic úplně šíleného ještě v kabině nikdo nevytáhl, ale když se pořád opakuje nějaká stejná melodie, někdy by z toho člověku hráblo," rýpne si do týmových diskžokejů.

Trenéři v čele s Vladimírem Kýhosem do výběru hudby v kabině nezasahují. „Mají svoji místnost kousek dál, takže to poslouchat nemusejí," doplňuje.

Nezbytnou součást předzápasové rozcvičky Komety tvoří i tradiční fotbálek. „Chodíme si kopnout a je nás docela dost. Většinou se vystřídáme úplně všichni," sděluje Hruška.

Na další předzápasové ri-tuály, jako například zavazování bruslí ve stále stejném pořadí či plácnutí s klubovým maskotem, osmadvacetiletého útočníka příliš neužije. „Moc na to nejsem, je mi jedno, v jakém pořadí si brusle zavážu. Začínám s výstrojí odspodu, postupuju nahoru," popisuje autor třinácti branek v základní části.