A po boku Jiřího Kučery a Viktora Ujčíka byl mladý forvard vidět. K překvapivému zlatu přispěl čtyřmi body v osmi zápasech za dva góly a dva asistence. „Je to krásný pocit, když vám na krku visí medaile a posloucháte hymnu. Takový zážitek jen tak nikde nezískáte,“ líčil Meluzín pro Deník Rovnost v seriálu Když tady zářil.

Na šampionátu ve Vídni hokejový gentleman, jenž o rok dřív získal ocenění pro nejslušnějšího hráče české ligy, skóroval v duelu proti Itálii v základní skupině a ve čtvrtfinále proti Německu, kdy zvyšoval na 4:1. Češi nakonec triumfovali 6:1 a postoupili mezi čtyři nejlepší. „Dostal jsem přihrávku na levou stranu, jel jsem po křídle a vystřelil jsem po ledě, nebo kousek nad ním,“ popsal svou trefu na vrcholu sezony.

S národním týmem slavil titul i o tři roky později, ovšem tehdy naskočil pouze do čtyř zápasů, než musel přepustit místo Petru Sýkorovi. „Vídeň jsem si užil víc, mužstvu jsem víc pomohl k úspěchu. O tři roky později mi to nějak nesedlo. Samozřejmě je člověk ale rád, že se toho vůbec v takové konkurenci zúčastní,“ míní muž, jenž u hokeje zůstal i po konci kariéry, v současnosti trénuje mládež brněnské Komety.

Do reprezentace se ovšem dostal ze Zlína, kde vytvořil legendární útočné komando s Pavlem Janků a Josefem Štraubem. „ Josef, to byla potvora na ledě… Byl nepříjemný pro každého soupeře, tvrdý a důrazný hráč. Pavel Janků, to byl rozhodně střelec a já jsem si to odbránil dozadu. Když jsme se tak doplnili, tak to vycházelo, vzpomínal Meluzín.

I díky hvězdné spolupráci mu přirostl Zlín k srdci. „Odtud jsem se dostal do reprezentace a taky jsem si tam našel ženu,“ sumarizoval Meluzín, jenž ukončil kariéru před osmi lety v Šumperku.

Sentimentem nyní sedmačtyřicetiletý kouč netrpí. „Medaile mám někde doma v krabicích. Možná si je v budoucnu vystavím, až bude čas,“ mínil Meluzín, jehož osmnáctiletý syn Erik má za sebou první starty v Kometě.