Věděl jste, že se blíží další meta v počtu odehraných utkání?

Letos se to dobře počítá, začínal jsem sezonu na číslo 1140. Takže je to jednoduchá matematika. Navyšování mého rekordu je určitě taky jedna z věcí, které mě ženou dál.

Na začátku jubilejního duelu Kometa dostala gól po vašem vyloučení. Jak jste se v tu chvíli cítil?

Asi tak, jako když dostaneme gól. (úsměv) To se ale ještě nic nedělo. Litvínov sice přidal i druhou branku, pak se však strachoval o výsledek. Po zbytek utkání jsme byli lepší, bohužel jsme ale zápas nedotáhli do vítězného konce.

Čím to, že vás v úvodu domácí jednoznačně přehrávali?

Hrají jednoduše, nahazují puky, a když se k nim odrazí, mají z toho šance. Něco jsme si k tomu řekli. Snažili jsme se, aby už vůbec neměli čas ani nahazovat. Pak už šance neměli.

Proč to nešlo od začátku?

Nemyslím, že jsme byli unavení po dlouhém čtvrtfinále. Spíš jsme naopak byli takoví nerozjetí. Postupně jsme získali navrch i bruslařsky. Ale až pozdě.

Litvínov vstoupil do série jako favorit. Ukázali jste si, že s ním můžete postoupit?

Už před zápasem jsme věděli, že jsou Severočeši hratelní. Ale tentokrát prostě byli lepší.

Je hokej proti Litvínovu hodně odlišný od toho, který jste zažili ve čtvrtfinále?

Je to úplně jiné. Víme, jaký hokej hraje Zlín a jaký Litvínov. Jsou to opačné póly tohoto sportu. I pro diváky je taková hra zajímavější.

Co změníte před druhým utkáním semifinále?

Chceme pokračovat v naší hře od druhé třetiny. Nic složitého.