Místo konce kariéry ho nyní čeká návrat do extraligy v dresu brněnské Komety, se kterou v roce 2017 získal Masarykův pohár. „Druhá liga už se nerozjede, tak jsem se ucházel o místo v Třebíči, odehrál šest zápasů a teď si mě vytáhla Kometa. Je to zvláštní sezona,“ řekl pětatřicetiletý útočník.

Jaká je momentálně vaše pozice v Brně?
S týmem už týden trénuju a jsem tady na hostování s tím, že čekám na svoji šanci. Samozřejmě klukům se teď daří, takže nemá cenu sahat do sestavy.

Tušíte, kdy se dočkáte prvního startu?
Příští týden jede Brába (útočník Jakub Brabenec – pozn. red.) na repre osmnáctek, takže se v sestavě uvolní místo, které mám zaplnit. Uvidíme, jestli to tak dopadne, nebo jestli budu jen trénovat. To je otázka na trenéry, ne na mě.

V Brně jste strávil sedm sezon. Půjde o speciální moment?
O tom se nemusíme vůbec bavit. V Kometě jsem prožil nejhezčí hokejová léta a je to mančaft, ve kterém jsem dostal šanci podívat se do velkého hokeje. Ta vděčnost a sentiment ve mně určitě je, takže návrat to bude určitě speciální, ale byl by o hodně lepší s fanoušky. Bohužel toho se musím vzdát.

Jak zatím hodnotíte kabinu, která se za tři roky po vašem odchodu obměnila?
Jsem tady jen týden a nemůžu úplně soudit. Myslím ale, že funguje docela dobře. Teď se kluci výsledkově zvedli a není tady žádný problém. Když se bude dál makat a dařit se, dá se to dotáhnout daleko.

Na začátku sezony jste se chystal na druhou ligu, v prosinci naskočil do první v Třebíči, ale teď čekáte na start v extralize. Jak to vnímáte?
(úsměv) Je to úplně obrácené a není to asi běžné. Věřím ale, že už mám takový věk, že si s tím poradím. Situace je prostě taková, jaká je. Jsem rád, že mám šanci vůbec hrát a nemám půl roku volno jako ostatní kluci z druhé ligy.

V letní přípravě jste se zranil. Jste už v pořádku?
Měl jsem rozlámanou nohu od kolene až po kotník. Ten pořád není stoprocentní. Mám tam ještě omezenou hybnost a problém vlézt se do brusle. Těch zranění jsem ale měl tolik, že mě tohle nijak nepřekvapilo.

Jak se nyní cítíte kondičně?
Pořád to není ideální. Přece jen jsem devět měsíců nic nedělal, protože jsem nemohl. Dostat se do toho zpátky je složitější. Ukáže se až v zápase, jestli jsem dostatečně nachystaný. V tréninku můžu sice vypadat výborně, potom ale přijde zápas a všechno je v něm úplně jiné. Přijdou situace, které mě prověří daleko víc.

Prověřily vás starty v prvoligové Třebíči, kde jste v šesti zápasech zaznamenal pět bodů za pět asistencí?
Tam jsem to zvládal docela v pohodě, ale přece jen jde o nižší úroveň než v Kometě. Něco to samozřejmě naznačit může, tak věřím, že jsem dostatečně připravený.

Přemýšlíte už nad tím, co bude po sezoně?
Vzhledem k mému nepříjemnému zranění a tomu, jak se ke mně pan Ohera (majitel Znojma – pozn red.) zachoval, tak jsem se předběžně domluvil, že půjdu zpět do Znojma. Tam bych měl hrát mezinárodní EBEL, kam se chtějí Orli vrátit. Teď se ale do budoucna moc nedívám. Jsem v Kometě, snažím se dostat do formy a když bude šance, chytím ji za pačesy. Tak jako celý život.

Před příchodem do Znojma jste hrál tři roky v Mladé Boleslavi a Plzni, tedy daleko od rodiny. Je situace teď lepší?
Splnilo se to, co jsem chtěl. Byl to jeden z důvodů, proč jsem šel do Znojma. Tři roky v Boleslavi a Plzni byly hrozné, protože mám dvě malé děti a když člověk přijede jednou za rok domů a vidí, jak jsou velké a co všechno umí, tak o to nechce přijít. Jsem táta a není na světě nic lepšího než děti. Brno je teď ještě blíž k mému bydlišti než Znojmo, takže je to zase o něco lepší.