Jeden telefonát ale všechno změnil. Zarputilý útočník se díky němu pere v přípravném kempu národního týmu. „Užívám si každý den,“ povídá devětadvacetiletý borec, který před pár dny prodloužil v Brně smlouvu o další dva roky.

V Rondu jste doma už čtyři sezony a nejspíš váš čekají další dvě…
Jsem rád. Měl jsem prioritu, abych v Kometě ještě zůstal. Brno znám, jsem tu zabydlený a také kvůli dobré partě jsem nechtěl chodit pryč. S vedením jsme se dohodli a jsem rád, že jsem podepsal na dva roky.

Jste odchovanec Slavie, v kabině si z vás utahují jako z „Pražáka“, ale zároveň jste teď v týmu služebně nejstarší. Co vy na to?
(smích) Každý den dostávám v kabině sodu. Jsem zvyklej. Beru to ze srandy. Holt tam teď budu jako Pražák, který je v týmu nejdéle.

Jak jste se vůbec s Brnem za ty roky sžil?
Mám je moc rád. Lidi se ke mně nechovají jako k Pražákovi. Jen si občas vyslechnu nějaké narážky, s Brňáky vycházím naprosto v pohodě.

Chytne vás někdo venku za přízvuk?
Myslí,m že by mě spíš chytli, kdybych začal mluvit po brněnsku, hantecem. Ale to se asi nestane, protože mi fakt nejde. Na můj pražský přízvuk jsou v kabině zvyklí a dělají si z toho srandu.

Vy teď asi řešíte jiné starosti. Jak jste vnímal pozvánku do reprezentace?
Mile mě překvapila, protože byla opravdu hodně nečekaná. Jsem rád, že po takové sezoně si můžu zahrát za národní tým přípravně zápasy a zatrénovat si. Po hokejové stránce mi dá nároďák hrozně moc.

Když vám volali, že jste v reprezentaci, nebral jste to jako vtípek od kamarádů?
Ne. Masér Petr Vondráček mi naznačoval, že o mě pan Hadamczik uvažuje. Nebral jsem to nějak vážně, a pak jsem byl překvapený. Volal manažer reprezentace Martin Loukota. Věděl jsem, že to asi bude pravda. Ale kdyby si někdo dělal legraci, byl by to dobrý fór. (úsměv)

Zkřížila vám pozvánka plány?
Ani ne. I kdyby, nechal bych si je zkřížit.

Jak vnímáte svou situaci, bojujete o závěrečnou nominaci na mistrovství světa, nebo si spíš užíváte každý další den v týmu?
Bojuju každý den v tréninku. Uvidíme, jak dlouho to bude. Nominace je něco jako science-fiction. Přijde spousta hráčů z NHL. Ale užívám si tady jiný hokej. Zápasy jsou naprosto jiné.

V čem?
Hokej je mnohem rychlejší, hraje se víc do těla.

To vám vyhovuje, ne?
Jo, ale jak říkám, máte na všechno mnohem míň času. Než jsem si zvykl, zápas utekl a člověk si zvyká i v těch následujících. Trénujeme ve velkém tempu a nasazení, takže zápas pak tolik nepřekvapí. Je to jiné, než když máte uvolněný trénink a v utkání na vás vlétnou a rozmetou vás.

Máte v šatně brněnský koutek s Petrem Hubáčkem a Markem Kvapilem?
Sedíme vedle sebe. Maséři to uspořádávají tak, aby kluci z jednoho klubu seděli vedle sebe.

Jaké to je, když se sjedou hokejisté z různých koutů Evropy?
Každý má nějaký zážitky ze sezony. Vesměs pořád někdo něco vypráví. Nálada je tam dobrá. Trošku se tam hecujeme.

A stíháte sledovat změny v Brně?
Nějaké informace mám, jsem v kontaktu s klukama. Bavíme se, ale teď se soustředím na nároďák a chci tomu dávat všechno.