Zlínský klub angažování zkušeného borce oznámil hned zkraje května. První oťukávání však proběhlo mnohem dříve. „Náznaky byly už někdy v lednu, kdy jsme se začali bavit s panem Svobodou a Jirkou Marušákem (jednatel klubu – pozn. red). S panem Svobodou jsme spolu dvakrát komunikovali po telefonu, v podstatě jsme hned byli domluveni. Navíc jsem byl rozhodnutý, že po 16 letech chci být co nejblíže rodině a domovu. Pro všechny strany to tak bylo ideální. Věřím, že nás čeká úspěšná spolupráce,“ přeje si odchovanec třebíčského a vsetínského hokeje.

Beranům by mimo jiné měl vypomoci ve speciálních formacích. „Pan Svoboda hledal ofenzivního beka do přesilovek, na ledě bych měl dostávat hodně času. Osobně mám rád zodpovědnost, za tuto roli jsem rád,“ těší se Němec na novou výzvu.

Hokejisté Zlína v uplynulém ročníku extraligy skončili na třinácté pozici, umístění v nadcházející sezoně tak rozhodně hodlají vylepšit. „Letos se už padá, všichni se budou bít o holý život. V klubu je mix dobrých mladých a zkušených hráčů. Týmu věřím.“

Ondřej Němec nepřichází úplně do neznámého mužstva. „Od dětství se znám s Pavlem Kubišem, byl rok pode mnou. Ale je tu také Béďa (Bedřich Köhler – pozn. red.), Libor (Libor Kašík – pozn. red.) nebo Tonda Honejsek. Ostatní ještě musím poznat. Párkrát jsem už ve Zlíně byl, abych věděl, do čeho jdu. Během kariéry jsem navíc zažil hodně národností a hráčů. Věřím, že se dokážu přizpůsobit,“ neobává se mistr světa z roku 2010 nové kabiny.

Němec uplynulou sezonu zahájil v brněnské Kometě, ze které na konci ledna odešel do Sparty Praha. V hlavním městě však byl dopředu domluvený na tříměsíční spolupráci. „Po sezoně jsem tak měl tři varianty – buď budu v extralize a blízko domovu, což v podstatě splňoval pouze Zlín, nebo půjdu na Vsetín, anebo skončím úplně. Nakonec jsem vybral variantu A.“

O potenciálním konci kariéry uvažoval po závěrečných měsících v Brně. „Během posledního půl roku v Kometě jsem byl otrávený tím, jak se někteří lidé chovají. Určitě jsem tak o tom přemýšlel,“ přiznal dvojnásobný extraligový vítěz s tamějším klubem. „Téma okolo Komety bych už ale rád uzavřel, nechci se v tom více pitvat. Bylo to, jak to bylo, pro mě už to skončilo. Ačkoliv poslední půl rok považuji za nešťastný, tak jsem tam prožil čtyři super roky.“

Zakotvil jste ve Zlíně. Byla extraliga pro vás stále priorita?
Po utrápeném půl roce v Kometě jsem si hokej ve Spartě znovu užíval, měl jsem tam jasně danou roli. Než jsem se zranil, tak s Milanem Jurčinou jsme řídili oslabení. Byl jsem tak rozhodnutý, že ještě nechci jít o krok níže, že v extralize dokážu být platným hráčem.

Ve Spartě jste strávil dva měsíce. Jak zpětně hodnotíte tento krok?
Rozhodně to nebylo jednoduché. Tři měsíce jsem doma nechal samotnou rodinu, za kterou jsem byl kvůli nabité soutěži pouze dvakrát. Manželka i kluci to však zvládli výborně.

Z hokejového hlediska jsem si do Sparty šel pro titul. Už mám nějaké roky, moc dalších šancí nebude. Bohužel to nevyšlo podle představ.
S Libercem jste museli otáčet z 0:3 na zápasy. Nakonec jste si vynutili sedmý zápas. Bolela prohra o to více, že jste byli blízko takovému obratu? Pořád jsme věřili, i za stavu 0:3. V Praze jsme bohužel prohráli dva zápasy, což se nemělo stát, do Liberce jsme jeli za stavu 0:2 na zápasy. V týmu pořád byla síla, nakonec jsme za stavu 3:3 nebyli daleko. Nezvládli jsme však sedmé domácí utkání. Bylo to obrovské zklamání.

Jak vám angažmá vyšlo po osobní stránce?
Jsem rád, že jsem poznal něco nového, trenéra Hořavu (Miloslav Hořava – pozn. red.), který mě do té doby netrénoval. Všichni si ho hodně chválili. Tréninky měl v totální intenzitě, vyžadoval absolutní bomby, což se mi hodně líbilo.Hned po příchodu jsem mohl naskočit, dostával jsem prostor. Bohužel jsem na měsíc vypadl s kolenem, v předposledním kole základní části jsem se zranil proti Kometě. V první chvíli jsem si myslel, že jsem dohrál. Tři týdny jsem nebyl na ledě, ale nakonec jsem se stihl dát do kupy. Pořádně jsme rehabilitoval. Starali se o mě, abych se mohl vrátit.

Jak jste na tom nyní po zdravotní stránce?
Zdravotně jsem už stoprocentně v pořádku a nabitý energií. Nyní jde o to, abych se co nejlépe připravil.

Chválil jste si pana Hořavu. V čem pro vás byl tak ojedinělý?
Mám rád lidi, kteří jednají na rovinu do očí a neříkají nic za zády, vždy jsme si vše vyříkali na přímo. Takhle by to mělo fungovat, nikdo by nic neměl skrývat. Snažili jsme se hodně komunikovat, což se mi zamlouvalo. Nebylo tam žádné zákulisní jednání.

V sezoně jste nasbíral 7 kanadských bodů. Na vaše poměry jste měl menší produktivitu…
Sezona byla hodně ovlivněna covidem – hrálo se bez lidí, bylo hodně pauz. V Brně jsme napřed měli podezření na covid, vinou čehož jsme netrénovali. Jako jeden z prvních týmů jsme na deset dní šli do karantény. Po dvou zápasech se soutěž zastavila na čtyři týdny. Byla to zvláštní sezona, hodně na hlavu. Osobně jsem byl zvyklý body dělat v přesilových hrách, do kterých jsem se nedostal, s čímž to bylo spojené.

Se Spartou jste vypadli v polovině dubna. Jak od té doby probíhal váš program?
Na chvíli jsem si potřeboval odpočinout. Úplně jsem z toho vypadl, nic jsem nedělal, o hokeji ani ničem jiném jsem nechtěl přemýšlet. Pouze jsem si přál být s rodinou. První týden přípravy jsem poté měl lehčí, dostával jsem se do toho. Podstupuji individuální přípravu, jednou za čas se vydám do Zlína, abych se seznámil s týmem a poznal hráče, se kterými budu hrát.

Jak u vás probíhá individuální příprava?
Suchou přípravu jsem od působení v Rusku zvyklý podstupovat individuálně, je to už dvanáct let. Většinu času se tak budu připravovat sám pod vedením kondičáka, se kterým to už absolvuji dlouho. Natrvalo bych se k týmu měl připojit až na ledě.

Na co se snažíte zaměřit?
Příprava se mění s věkem. Konzultuji to s lidmi, kteří tomu rozumí, aby to fungovalo a probíhala správná regenerace. Abych se výborně připravil na sezonu a vše šlapalo.

Musíte se do suché přípravy nutit?
Až se do toho budu nutit, tak skončím. Není k tomu ale důvod. Zdraví drží, s ničím problém nemám.

Zlín čeká novinka v podobě využívání ledu. Jaké s tím máte zkušenosti?
Dříve to nebývalo, jeden rok jsme si tím prošli v Brně. Loni to kvůli uzavření bylo specifické. Na zpestření přípravy je to fajn, v tomhle věku ale nejsem toho úplným zastáncem.

V současnosti probíhá Mistrovství světa. Jak ho osobně sledujete?
Kromě Rusů jsem viděl všechny zápasy. Jsem rád, že se kluci zvedli, už byli odepsáni. Třetí třetinou se Švédy jsme si možná zachránili čtvrtfinále. Tým je kvalitní, typologicky dobře poskládaný. Může z toho být medaile.

Za reprezentaci máte odehráno přes 120 utkání. Cítíte v tomto období někdy nostalgii?
Reprezentovat pro mě vždy byla čest. Zahrát si na Mistrovství světa vždy bylo úžasné. Letos je to specifické, je to v bublině a pro kluky musí být na palici. Dobře to řekl brankář Šimon Hrubec, který se už těší na rodinu.

Na Mistrovství světa se událo hodně překvapení. Může to podle vás být kvůli tzv. bublině?
Rozhodně to tím být může. Pro kluky je to těžké, jdou z jedné bubliny do druhé. Pro evropské týmy to může být výhoda.Kanada a Amerika navíc nemají ani B-týmy, ale spíše „C“ a „D“. Ani Švédovi a Finové nemají takové hráče z NHL, což je velká škoda. Mužstva pod námi se vyrovnávají, disponují řadou naturalizovaných Kanaďanů – ať už je to Kazachstán nebo Velká Británie.

Dovedete si představit, že byste bublinu musel absolvovat?
Možná kdybych byl mladší bez rodiny, tak ano. Upřímně si ale moc nedokážu představit, že bych po takto náročné sezoně musel podstoupit další měsíc.