Na jih Moravy dorazila společně s Tomášem Plekancem. „Měl jsem ji v Montrealu, kde jsem přístroj používal. Převážel jsem nějaké věci v kontejneru, tak jsem ho tam hodil,“ vykládá šestatřicetiletý centr Komety.

A o co jde? Oficiální pojmenování nemá. Ale jedná se o přístroj, jenž simuluje vhazování. Nasypou se do něj puky, které z něho posléze vylétávají, jako když sudí v duelech hází buly.

Jak vůbec stroj vznikl? Zrodil se v hlavě Plekance a trenéra Montrealu. „Spolu jsme se zamysleli, jak trénovat buly, aby to bylo lehčí,“ poznamenává útočník, jenž nastřádal v NHL 1001 zápasů.

Vadilo mu, že když trénoval oblíbenou disciplínu, zabíralo to příliš času. „Dá se to nacvičovat s koučem nebo s hráči, ale je to takové složitější. Kotouče se musí furt sbírat a to trvá,“ líčí Plekanec.

A jeho trenér z Montrealu si vzpomněl na svého kamaráda. „Ten se zabývá tím, že vyrábí neobvyklé věci. Tak jsme mu přednesli představu a dal to dohromady,“ popsal rodák z Kladna vznik přístroje (prohlédnout si ho můžete na snímku).

Přístroj Tomáše Plekance na vhazování

Takzvaný „Plekancovač“ se nyní vyskytuje v Brně, kde ho využívají hráči Komety a nemůžou si ho vynachválit. „Je úplně fantastický. Fakt věrohodně simuluje buly jako od rozhodčího,“ libuje si Jakub Lev.

Útočník, jenž dokáže zahrát křídlo i centra, kde je potřeba právě buly. „Po tréninku si vždy přidávám. Procvičuji věci, které nejsou ještě úplně ideální. A k nim patří vhazování,“ uvádí Lev, jenž využívá přístroj z kanadského importu. „Tomáš Pleky už ho dal i na Instagram a najednou se na něj ptala celá Česká republika,“ dodává.

Stroj si oblíbil, protože funguje lépe než ruka trenéra. „Ne že by házel špatně, ale nemá to v ruce,“ směje se Lev.

A zdá se, že mašina na buly přináší kýžený efekt. Vždyť po osmi odehraných duelech disponuje Lev úspěšností vhazování 52,42 procenta a Plekanec dokonce 54,25 procenta. Prvně jmenovaný absolvoval už 124 buly a druhý 153.

Přitom vhazování se v české lize nedoceňuje. „Je ohromně důležité, ale neklade se na něj takový důraz, nesleduje se tolik a ani netrénuje,“ podotýká Plekanec. „Celek, jenž má puk víc a nemusí ho pořád nahánět po ledové ploše, má větší šanci vyhrát,“ nabízí pohled na tuhle herní činnost.

Zároveň platí za specialistu na buly. Pověst si vybudoval v nejlepší hokejové lize a v extralize ji naplňuje. A rozdává rady spoluhráčům. „V tomhle je nedocenitelný. Pomáhá všem,“ váží si Lev a pokračuje: „Třeba z jedné strany mi vhazování jde, ale ze druhé ne. Vysvětloval mi co a jak, a to mi prospělo.“

Může se zdát, že na buly není nic těžkého. Jenže opak je pravda. O tom, kdo vyhraje vhazování, rozhoduje několik faktorů. „Vždycky záleží, kdo proti vám jde. Zda levák, pravák nebo silový hráč,“ vypočítává Lev, jenže ještě nekončí. „Roli hraje i to, kde se vhazuje. Jestli v útočném či obranném pásmu. Nebo je třeba oslabení či přesilovka. V daný moment si musíte vyhodnotit situaci a podívat se, jak má soupeř rozestavěné hráče,“ říká s tím, že pokud má sok čtyři hráče na středu, nebude buly hrát do rohu.

Soupeře na řežbu o kotouč po vhození do hry od sudího si studuje. „Jestliže proti nám hraje někdo nový, podívám se, jak hraje vhazování proti ostatním. Před vyřazovacími boji si dělám přípravu dopředu,“ praví Lev.

A kdo je podle jeho názoru nejlepší bulař v české nejvyšší soutěži? „Dobrý je určitě Petr Jelínek z Liberce. Ale také Tomáš Marcinko z Třince,“ říká po zvážení Lev.