Úvod zápasu nasvědčoval, že se s letošní sezonou ještě nehodláte rozloučit.

Neměli jsme co ztratit, proto jsme se na tento zápas připravovali, co to šlo. Duely v domácím prostředí jsou úplně jiné než venku, diváci nás ženou kupředu.

Největší tlak jste měli v první třetině, gól však nepřicházel. Propadali jste beznaději?

Byla otázka času, než tam něco padne. Pořád jsme doufali, že nějaký puk skončí v chomutovské kle­ci.

Jak vám bylo, když se Leoš Čermák rozjel ve druhé třetině k trestnému střílení?

Všichni jsme doufali, že vyrovná. První gól Chomutova jsem navíc hokejkou srazil do brány, o to víc jsem doufal, že nájezd promění. Kdybychom nevyhráli, určitě si vlastní gól vyčítám.

Čermák i na tréninku šikovně proměňuje nájezdy?

Co jsem v Brně, neviděl jsem ho jet nájezd. Ale všichni jsme mu věřili.

Na obou stranách padlo hodně trestů, vás dostal do úzkých Tomáš Malec. Strachovali jste se o výsledek?

Je pravda, že v utkání i v závěru byla řada vypjatých momentů. Takové je holt play off, to k tomu patří.

V Chomutově jste se střelecky trápili. Věřili jste, že doma dáte víc gólů?

Věřili jsme, že začneme lépe bruslit a hrát útočný nátlakový hokej. To se povedlo, k tomu jsme přidali i pár branek. Po suchu v Chomutově jsme to zlomili.

Tentokrát jste byli i na brankovišti daleko důraznější. Proč to nešlo i venku?

Snažíme se i venku. Hrajeme, co nám síly stačí. Je ale třeba respektovat sílu soupeře na jeho hřišti. Zná každý centimetr svého ledu a hraje i trošku jiný hokej.

Bude Chomutov strašit případný pátý zápas?

Určitě, je to psychologická hra. Ještě ale hrajeme jednou doma. Každý ví, co má udělat. Pro začátek se dobře vyspat doma ve své posteli.

MIROSLAV VOZDECKÝ