„Dát gól Zlínu by bylo krásné. Ale trápím se a už je mi vyloženě jedno, komu tu první dám," hořce se usmál prostějovský rodák.

Čekal jste už někdy v kariéře takto dlouho na vstřelení gólu?

Ne. Když jsme měli s týmem sérii zápasů, ve kterých jsme bodovali, jsem si říkal, že dvě tak dlouhé série jsem ještě nezažil. Na jednu stranu tak dlouho týmovou, na druhou tak dlouhou bez mé branky. Zápasy bez bodu už jsme měli, teď snad zlomím i své čekání.

Slyšíte v kabině narážky na to, že jste se stále netrefil?

Kluci už s tím pomalu začínají. Mně se o tom nevtipkuje lehce.

Udržují vás v dobré náladě aspoň úspěchy týmu?

Jasně, mužstvo šlape. Vím, že mám potenciál předvádět úplně jiné výkony než doposud. Snad to brzy ukážu a klukům pomoc vrátím.

Váš bývalý klub jste porazili 2:0. Kudy k tomu vedla cesta?

Byl špatný led, o čemž jsme dopředu věděli. Byl to opatrnější hokej, hrálo se hodně ve středním pásmu.Rozhodlo to, že jsme dali první gól a dál hráli dobře do obrany. Navíc nás podržel gólman.

Řekli jste si s bývalými spoluhráči něco po zápase?

Samozřejmě. Prožili jsme spolu dlouhý čas. V krátkosti jsem si s každým něco řekl. Ale před zápasem jsem si psal jen s Oldou Kotvanem, se kterým jsem bydlel ve Zlíně a v Brně nehrál.

Sledujete výsledky Zlína?

Po každém kole se podívám na výsledky a tabulky. Vím, jak na tom Zlín je. Ještě půjde nahoru.