Příjmení mám po indiánských předcích a jsem na něho pyšný, podotýká Yellow Horn

Je Znojmo nejmenší město, ve kterém jste žil?

Jak se to vezme. V Kanadě máme velký ranč. Nejvíc času jsem tam strávil v létě tréninkem a v zimě lyžováním. Prostředí okolo ranče je samozřejmě menší než Znojmo. Město, ve kterém jsem vyrostl, je však o něco větší a hrál jsem tam za juniorský tým (významný mládežnický tým Lethbridge Hurricanes z provincie Alberta – pozn. red.). Ve Znojmě jsou však lidé moc milí a vlídní. Stejně tak jsou skvělí zdejší fanoušci, na každý zápas jsem natěšený.

Poznávají vás lidé na ulici?

Občas. Ale neumím dobře česky a oni většinou příliš neovládají angličtinu. Takže si jen vyměníme úsměvy a potřeseme rukou. Snad se mi povede vstřebat víc ze zdejší řeči.

Znáte nějaká česká slovíčka?

Bohužel ne, tedy alespoň je nedokážu vyslovit. (směje se) Spoluhráč David Bartoš se mě snažil něco málo naučit. Potřebuju ale slovíčka spíš vidět, než slyšet kluky, jak mi je říkají. Doufám, že se od nich naučím alespoň dvě nebo tři nová slovíčka za týden.

Potřebujete pomoc spoluhráčů 
i v běžném životě?

Na obědy chodím i sám, navíc v restauracích mají většinou po ruce anglickou verzi menu. Když ne, tak jen ukážu na něco v seznamu a doufám, že si pochutnám. (směje se) Zatím se pokaždé poštěstilo. A když se třeba ve Znojmě ztratím, aspoň toho víc poznám.

Jak trávíte svůj volný čas?

Převážně hraju videohry, ale stejně tak se snažím prozkoumat město. Proběhl tady festival (vinobraní – pozn. red.), který jsem navštívil s několika kluky z týmu. Poznal jsem trochu z kultury, což bylo velmi příjemné.

A české pivo už jste ochutnal?

Ano, už jsem jich pár vypil. Chutnají mi a jsou jiná než piva, na která jsem zvyklý v Kanadě. Žádné české pivo mě zatím neodradilo.

 
Co vás vedlo k angažmá ve Znojmě?

Slyšel jsem o klubu jen pozitivní věci. O hráče se tu dobře starají. I tak jsem před příchodem znervózněl, že budu jediný Severoameričan. Nicméně mi ve Znojmě pomáhají, abych se cítil jako doma.

Má kouč Jiří Režnar o vás coby jediného Kanaďana v týmu obavy?

Nemyslím si. Když jsem o samotě, můžu se naopak soustředit na hokej. V dnešní době se dá vše vynahradit videohovory přes počítač a vidím se s rodinou. Snažím se s ní být v kontaktu každý den. Je to pro mě důležitá věc. Většinou se bavíme zhruba pět minut každý den s každým členem rodiny.

Působí na vás, že jste daleko od domova?

Ani ne, mimo domov žiji od svých třinácti. Nevadí mi trávit čas na bytě, s kluky se vidím každý den na ledě a jsou všichni přívětiví.

Přijede vás občas vaše rodina navštívit, když jste tak často sám na cestách?

Snad tento rok přijedou. Doufám, že si to nějak zařídí a podívají se tady na pár utkání.

Pocházíte z rodiny s indiánskými kořeny. Chybí vám vaše tradice?

Ano, mám indiánské předky. Doma se nám říká Blackfoot. Na svůj původ jsem pyšný a nestydím se za něj. Některé tradice je těžké dodržovat, když jsem daleko od domova. Snažím se však každý den modlit a žehnat dům a své zdraví.

Máte také netypické příjmení Yellow Horn (v překladu žlutý roh – pozn. red.)…

Jméno se traduje dlouho. Zdědil jsem ho od starších příbuzných. Pravděpodobně pochází z devatenáctého století. Na své příjmení jsem pyšný, je to rodinné dědictví.

Kdo je podle vás nejvíc známý hokejista s indiánským původem?

Těžko říct, ale v současnosti například brankář Montrealu Canadiens Carey Price. První v NHL pak byl Stan Jonathan v Bostonu v sedmdesátých letech.

Vy jste také snil o NHL?

Ano, ale moc nevěřím, že bych si ji zahrál. Hraju sport, který miluju, navíc jsem procestoval svět. Jsem velice šťastný a svůj život bych neměnil.

Před Znojmem jste hrál v Japonsku. Co vás tak daleko táhlo?

Nejsilnější lákadlo pro mě byly peníze, kterými tam na hráčích nešetří. Stejně tak jsem chtěl vidět co nejvíc ze světa.

Jak je na tom podle vás úroveň hokeje v asijské lize?

V Japonsku se hraje rozhodně pomaleji, než jsem zvyklý. Hokej se tam teprve vyvíjí. Korejci hostí olympijské hry, takže v Asii se snaží úroveň zlepšit.

Najímají si kluby v Japonsku hráče z cizích zemí?

Za každý tým hrají maximálně tři zahraniční hráči. K cizincům se Japonci chovají prvotřídně.

Na co jste si musel v Japonsku zvykat?

Jednalo se samozřejmě o kulturní šok. Nejsem velký milovník ryb a sushi je v Japonsku nejzásadnější pokrm, čemuž jsem uzpůsobil jídelníček. Nebylo snadné dostat se k pokrmům, které rád jím. Stačí ale pár týdnů, a člověk si zvykne. Navíc jsem si vařil se spoluhráči.

Udržel jste si ideální váhu pro hokej?

Váhu jsem si udržel plus minus stejnou. Když jsem se vyhýbal rybám, tak jsem jedl smažené jídlo, což není nejzdravější. Vařili jsme si ještě s dvěma hráči převážně doma. Koupili jsme si to, co jsme znali. Kluci vařili častěji a bavilo je to.

A vy už jste pozval ve Znojmě spoluhráče na večeři?

Ještě ne. Chci přijít na to, co z našich tradičních jídel neznají. Jsem jinak zvyklý vařit hovězí s bramborami.

V minulé sezoně za Orly chytal americký gólman Chris Holt, který prý nesnášel českou muziku. Jak jste na tom vy?

Spoluhráči pouští dost anglických písniček a vypadá to, že mají rádi taneční hudbu. Je zábavné vidět kluky, jak si zpívají české písničky. Já poslouchám country. Před zápasem se pak rozpumpuji tanečními songy.

Kdo je váš největší přítel ve znojemském týmu?

Pravděpodobně Ondrej Šedivý. Sedíme vedle sebe v kabině. A také David Bartoš. Komunikujeme spolu víc a víc. Kluci umí dobře anglicky, snaží se.

Zdá se, že si se spoluhráči v útočné formaci sedíte, když jste nejproduktivnější hráč EBEL…

Šlape nám to. David je chytrý hráč a soustředí se převážně na obranu. Z defenzivy dokáže vyrážet do útoku. Já musím zapracovat na obraně a být prospěšný na obou stranách hřiště.

Znojmo hraje aktivně a agresivně, vyhovuje vám to?

Můj styl je podobný a tým ho také vyznává. I proto se týmu a mně v sezoně zatím daří. Pomáhají mi i parťáci v útoku. S týmovým úspěchem přichází i osobní statistiky.

Věříte, že se letos Znojmu konečně podaří přejít přes čtvrtfinále play off?

Doufám a snad k tomu také přispěji. Je to o tom, kdo chce v play off víc vyhrávat. Jeden zápas můžete zvítězit, druhý prohrát třeba 1:10 a série je hned srovnaná. Play off je soutěž nahoru dolů a vy musíte zůstat vyrovnaní. V postup ze čtvrtfinále věřím a pak se může stát cokoli. Vždy je hlavní cíl vyhrát šampionát, pro to hokej děláte. Bavíme se ale hodně dopředu. EBEL je kvalitní liga a bude to boj po celý rok.