Na konci tréninku jste nedokázal překonat Sasu Hoviho v brance a něco mně nesrozumitelného jste zakřičel. O co šlo?

Máme se Sasu finštinu. Tohle kdysi říkal Esa Tikanen, tak jsem zkoušel slova napodobit. Raději bych je ale nepřekládal. (smích)

Jak jste si po tréninku užíval po dvou dnech volna trénink?

Trochu jsme si odpočinuli, nadýchali se čerstvého vzduchu. První trénink je vždycky volnější, víc o rozbruslení. Další den se už začneme dívat na soupeře. Připravíme se a obhlídneme, co by na Plzeň mohlo platit.

Jak jste odpočíval?

Odjel jsem za rodinou do Trenčína. Trávil jsem čas s dětmi, zahrál si tenis. Byly krásné slunečné dny, tak jsme se šli i projít.

Co jste zatím stihl o Plzni vypozorovat?

Známe ji už dobře, ale musíme se kvalitně připravit. Dokážou dát hodně branek, ale zároveň jich hodně dostávají. To byla první věc, které jsem si na Plzni všiml. Mají velmi dobré hráče v čele s kapitánem Martinem Strakou. Vážně to bude o maličkostech, jak to v play off bývá.

Možná hlavní rozdíl mezi Kometu a Plzní spočívá ve vašich vyrovnaných formacích oproti jejich spoléhání se na elitní Strakův útok. Jak moc to Brnu pomůže?

Nevím, jestli je to výhoda nebo nevýhoda. To v play off neexistuje. Můžete mít výborné mužstvo a nechytíte formu. Pak se série nepovede. My začneme od prvního zápasu. Doteď jsme formu měli od gólmana do posledního hráče. Doufáme, že nám vydrží. Pokud se tak stane, Plzeň musí předvést vážně dobrý hokej, aby nás porazila. Bude to tvrdá a dlouhá série.

Vy už jste se v extralize proti Martinovi Strakovi jednou postavil. Bylo to ve finále, kdy hrál Trenčín proti Plzni.

Ano, před dvaceti lety. (úsměv) To už je pěkně dlouhá doba. Aspoň máme na co vzpomínat. Teď budeme znovu soupeři. Bohužel jen jeden z nás bude šťastný. Věřím, že ve vítězné šňůře budu pokračovat já. I když mu to moc nechci připomínat. Uděláme všechno pro to, abychom byli úspěšní.

Jste s plzeňským majitelem a kapitánem kamarádi?

Rozhodně. Šli jsme do draftu stejný rok (1992 – pozn. red.), trénovali jsme spolu. Samozřejmě se naše cesty pak rozešly, ale když se potkáme, tak spolu pokecáme. Byla léta, kdy jsme si spolu dali pivečko. Respektuji jej jako fantastického hokejistu.

Měl jste tehdy obarvené vlasy?

Tenkrát se to myslím ještě nedělalo. Tenhle zvyk se začal udržovat až dva roky poté. Tenkrát jsme ale k poslednímu zápasu přijeli v košili s kravatou. Ráno jsem si oblečení šel koupit, ani jsem nevěděl, jak se kravata váže.

V tomto semifinále budete mít Koreise na své straně, zatímco ve finále proti Plzni jste proti němu hrál.

Ano, ale proti staršímu (Za Plzeň hrál útočník Jiří Koreis, otec útočníka Komety – pozn. red.). Je to dlouhá doba, vždycky se nad tím zamýšlím. Ale zatím mi zdraví slouží. Dokud to půjde, budu se dál pokoušet hrát. Už to není jako v pětadvaceti.

Nedělá si z vás Jakub Koreis legraci, že už hrajete s druhou generací hokejistů?

Oni si ze mě dělají srandu všichni. (smích) Když dám gól, tak se diví, jak je možné, že tam dostřelím. Nebo něco podobného. Ale je dobře, že si mě aspoň všímají. Vím, co si myslí. Můžu jim to nějak vrátit. Užívám si to.

Užívají si starší hráči play off víc kvůli vědomí, že může jít o jejich poslední?

Nemyslím na to. Jde o pár hodin denně tvrdé práce v zápase. Neunavuj se tím! To mi už kdysi řekla spousta hráčů. Snažím se na hokej ve volném čase myslet co nejmíň.

Znamená to, že se na každý zápas těšíte víc?

Už nejsme jako v září a říjnu. Ale když o něco jde, tak do toho dáváme všechno. Nechceme být osobnostmi, chceme se jen ukázat jako důležitá součást týmu.