Půl hodiny dokáže vyprávět o svíčkové, kterou tam vaří. Je to typ člověka radujícího se i z dobře vydrhnutého kastrolu. „Vlastní pořad o vaření nechystám, jedině o mytí nádobí,“ říká v rozhovoru bývalý kapitán znojemských Orlů.

Opustil jste profesionální hokejovou kariéru. Místo toho, abyste si chodil na kávičku, občas zahrál tenis, tak vás člověk nemůže zastihnout. Co pořád děláte?
Hrát jsem úplně nepřestal. Dohodl jsem se se Zdeňkem Ondřejem, že mu trochu pomůžu s hokejem v Jindřichově Hradci, který hraje nyní krajský přebor. Zdeněk by chtěl zdejší hokej dostat opět na vyšší úroveň. Je to fantastický člověk, hrál jsem s ním nejen ve Znojmě, ale pak i v Pardubicích. Nejde ale hrát zápasy bez tréninku, tak jsem se dohodl v Brně a chodím trénovat s týmem Masarykovy univerzity, kde studuje můj starší syn Peter a za ten tým i hraje. Od minulého roku trénuji děti v Moravských Budějovicích a trochu se věnuji restauraci v Retzu, kterou vede manželka.

Obsluhujete hosty v restauraci?
Na plac nechodím, občas stojím za barem a chystám pití. Nejvíc ale pomáhám v kuchyni. Hlavně v ní umývám nádobí. Dokonce už jsem naléval polévky a docela slušně ovládám smažičku. Ke grilu a omáčkám jsem se ještě nedostal. Mám fantastického kuchaře Petra Fučíka. Je opravdu špička. Vidím, jak všechno v kuchyni poctivě chystají, nevaří ze žádných polotovarů, tak jim rád pomáhám. Člověk zjistí, jak mnoho času zabere příprava poctivého jídla.

Znáte tedy stres, který kuchařina přináší?
Děláme i zážitkovou gastronomii. Chystali jsme šestichodové menu pro třicet lidí. Každý chod musel jít zároveň a vše vypadat stejně. Viděl jsem, jak musí být tým sehraný, jak musí každý vědět, co dělat. V televizi vidí člověk výsledek, ale teď už vím, co za tím všechno je. Se šéfkuchařem se hodně bavím o tom, jak se co dělá. Spoustu věcí se dozvím a spoustu zapomenu.

Peter Pucher
44 let
hokejový útočník a trenér
slovenský reprezentant – mistr světa r. 2002, vicemistr světa r. 2000
titul mistra Slovenska s Košicemi r. 1999
Extraliga ČR – 2. místo Pardubice r. 2007, 3. místo Znojmo r. 2006
EBEL – 2. místo 2016

Nechystáte nějaký vlastní pořad o vaření?
Ne, to jedině o umývání nádobí. Drhnu jak bílé, tak černé nádobí. Je pravda, že mě kluci šetří, ale občas se jim snažím pomoct.

Dala jsem si u vás svíčkovou a byla fakt výborná…
Svíčková, ta nám jede. Umývám talíře a pořád svíčková, svíčková, svíčková. Oslovila nás německá televize ZDF. Vybrali si patnáct hospod v Evropě s tím, že šéfkuchař uvaří jídlo. Z nich pak vybrali jen pár, které šly do vysílání evropské televize. Ta televize měla svého michelinského kuchaře a on to měl podle těch šéfkuchařů pak vařit. Dostali jsme se skoro až k tomu, že by nás vybrali, což je velký úspěch za dva roky fungování. Myslím, že se ten jejich šéfkuchař zalekl přípravy svíčkové.

Už bylo u vás na svíčkové vaše bývalé hokejové dvojče Marek Uram?
Nebyl. Má kopu práce v Liptovském Mikuláši. Nedávno se u mě stavil s kamarádem ve Znojmě, protože potřeboval s něčím pomoct, ale neměl víc času. Nevoláme si každý den, ale víme o sobě a občas si zavoláme. Sedli jsme si jak hokejově, tak i lidsky.

Váš otec pracoval na zimním stadionu, starší bratr hrál hokej, takže pro vás bylo přirozené, že ho budete hrát taky. Nelitoval jste někdy, že jste se tolik věnoval hokeji?
Nikdy. Moje dětství bylo spjato s hokejem. Měli jsme skvělou partu. Přišli jsme z tréninku a šli hrát hokej ještě ven. Dnešní děti to mají těžší, jsou více doma, hůře si hledají kamarády. Vidím to na dětech, které trénuji, že neumí třeba běhat. Chybí jim koordinace pohybu.

Máte stavební průmyslovku. Do stavebnictví vás to netáhlo?
Nechtěl bych jet po cestě, kterou bych projektoval. Do dneška mám stres, když jsem počítal zatížení mostu. Nedělal jsem to celý život. Chtěl bych zůstat u hokeje. Trénování mě baví.

Ve Znojmě jste už skoro dvacátý rok. Neuvažoval jste o návratu do Prešova?
Ne, protože tady mám rodinu, ale stále budu z Prešova. Spíš přemlouvám moji mámu, aby se sem přestěhovala. Mám tady práci, spoustu kamarádů, známých. Dá se říct, že se cítím jako Znojmák, ale má čeština není dokonalá. (říká plynulou slovenštinou - pozn. red.)