Emoce pracují, bylo to znát i na konci utkání při hromadné strkanici…

Vítkovičtí hráči se nás snaží rozhodit, musí. Jsou tam nějaké strkanice. Co jiného mohou dělat? Řekli jsme si, že nás nemohou znervóznět nějakými řečmi. Jen jim to bere sílu, usmějeme se a jdeme dál.

Vypadáte stále klidný a pozorný. Stejně jako minulý rok se v play-off váš výkon zvedá. Čím to?

Play-off je jiná soutěž a mám nějaké své rituály na něj. Každý z týmu umí hrát vyřazovací část. Jsme obětaví, padáme tam po držkách. A když se potom podíváme na soupeře, jak provokuje… Opravdu to člověka nakopne. Je to 2:0 na zápasy, ale série se hraje na čtyři vítězná utkání. Ještě musíme zabrat.

Zaskočil vás jen pokus z půlky hřiště od Ondřeje Romana. Puk se vám ztratil v zářivce?

Jeden hráč přejel, pak druhý. Ani nevím, kde se mi ztratil. Naštěstí jsme vyhráli, tak mě to nemrzí.

Vydřeli jste dva vyrovnané duely. Domů se určitě pojede dobře. Nevybavují se vám vzpomínky na loňský rok?

Nevidím to tak. Minulá sezona byla minulá sezona. Teď je nová, vyhráli jsme tady dva zápasy, které byly z naší strany výborné. Do každého utkání jdeme s tím, že chceme vyhrát. Podařilo se nám to. Pojedeme domů, kde bude peklo. Nohama jsme ale stále na zemi. Každý duel začíná od nuly a rozhodují maličkosti. Doma musíme hrát zase obětavě, jako jsme hráli tady.