A jak odhadujete svoji šanci se objevit minimálně v závěrečné přípravě na světový šampionát?

Netroufám si vůbec spekulovat. Soustředím se na práci v Brně a nechám se překvapit, jak to dopadne. Růža (reprezentační trenér Růžička – pozn. red.) už má určitě něco v hlavě.

Ulevilo se týmu po prvních dvou výhrách v sezoně?

Asi ano, očekávání už bylo velké. Musím říct, že i jako tým jsme měli velkou touhu a za výhrou jsme si šli.

Cítíte vůči Rusku i historickou rivalitu?

Jako hráč už asi ne, ale třeba můj táta v hledišti úplně šílel. (úsměv) Rusáci budou pořád Rusáci, rivalita tam asi je.

Tým přijel bez největších hvězd a praktikoval tvrdší styl hry. Překvapil vás?

Hra se asi odvíjela od toho, že do mužstva se dostali mladí kluci, kteří normálně šanci nedostávají. Chtěli se o ni poprat, takže hokej byl hodně rychlý, hrálo se nahoru dolů.

Duely jste odehrál s Martinem Ševcem. Jak vám souhra v obraně fungovala?

Dobře na to, že jsme se viděli poprvé v životě. (úsměv) Už má něco za sebou, takže mi v zápasech pomohl a herně jsme to zvládli.

Zahrál jste si i s Martinem Ručinským, který se ve svých 43 letech vrátil do reprezentace. Jak na vás zapůsobil?

Ani mě nepřekvapilo, že v mužstvu je. Pořád je jeden z nejlepších útočníků extraligy, hraje fantasticky. Pro mě je ikona, ke které mám velký respekt. Jak jsem ho poznal, je to super kluk, se kterým se dá úplně normálně vykládat.

Oba zápasy byly vyprodané, podobnou atmosféru lze čekat i při mistrovství světa. Navnadila vás?

To je lákadlo pro každého hokejistu. Zápasy jsem si z tohoto pohledu moc užil. Co může být víc, než hrát před sedmnácti tisíci diváky a ještě vyhrát?

Zatímco vy jste reprezentoval, Kometa trénovala třífázově. Jste rád, že jste drilu unikl?

Taky jsem to neměl jednoduché. Ale s tréninkem problém nemám. V národním týmu jsem přišel do jiného prostředí, které mi dalo nový impulz a mám teď velkou chuť do práce v Brně.