Zohorna si v úvodu play-off užívá elitní společnost Erata a centra Jana Hrušky v prvním útoku. „Určitě je velká škola hrát s takovými hráči, jsem za to rád a dál budu odvádět černou práci. Hlavně jezdím do brankoviště a oni mi puky nahazují. Cítím velkou zodpovědnost. Soustředím se, abych odvedl co nejlepší výkon a aby se mnou byli oba spokojení,“ komentuje svou úlohu brněnský forvard.

Jedenadvacetiletý mladík na ledě těží z rad dirigenta útoku Erata. „Poslouchám ho a dělám, co po mě chce. Má hodně zkušeností a ví, co je dobré. Neodporuju mu, většinou souhlasím,“ směje se Zohorna.

Čtvrtfinálové sérii s Vítkovicemi zatím vládnou silné emoce v hledišti i přímo na ledě. Dusno bylo hlavně ve druhém utkání. „Věděli jsme, že jim nic jiného nezbývá. Párkrát nám to v první třetině uteklo a vyprovokovali nás, ale pak už jsme se nenechali,“ povídá.

Po konečném hvizdu se v Ostravě strhla i hromadná strkanice. Zohorna ale přiznává, že bitkařské dovednosti nikdy nevyzkoušel. „Asi jsem moc vysoký, nikdo se se mnou nechce prát. Nevím jak na tom jsem, ale do bitky se nehrnu,“ usmívá se bez dvou centimetrů dvoumetrový Zohorna.

Hlavní je podle něj udržet proti Vítkovicím emoce na uzdě. „Hokejově jsme lepší. Když nebudeme vylučovaní, máme na to je porazit,“ přemítá.

Začátek play-off vyšel i jeho bratrovi v dresu Komety Hynkovi, který dvakrát skóroval a připsal si jednu asistenci. „Je dobré, že se daří oběma. Rodina je spokojená, uvidíme co bude dál,“ dodává.