Sezona nebyla optimální, jednalo se i o mé výměně, přiznává Němec

Ve druhém utkání předkola play off na ledě Chomutova srazil brněnského hráče útočník Pirátů Peter Ölvecký. „Dostal jsem ránu na hlavu. Svalstvo na krku jsem později rozhýbal, ale začalo to tlačit na nervy. Když necítíte hokejku v ruce, nejde hrát," hlesl třicetiletý nejproduktivnější hokejista Komety v základní části. Prohře 1:3 na zápasy v sérii s Piráty už na ledě nezabránil.

Byl jste hodně rozladěný, že jste se zranil opět v play off?

Zranění přišlo v nejhorší možnou chvíli, je to velká smůla. Byl jsem hodně nervózní, ale nedalo se s tím nic dělat. Navíc to není poprvé. Víc jak půlku prvního play off v Kometě jsem vynechal kvůli zranění ramene a šel jsem na operaci. Loni to byl otřes mozku, což mě stálo tři zápasy. A letos jsem nehrál podstatnou část série s Chomutovem.

Zaskočil vás střet s Ölveckým?

Dostal jsem ránu na hlavu a absolutně jsem nebyl připravený. Utekl mi puk a já se pro něho natáhl. V ten moment jsem schytal ránu. Šlo o nešťastnou shodu náhod.

Jaké následky měl zákrok chomutovského hráče?

Hnul jsem si s krkem, který mi ještě natekl. Bolest mi tlačila na nervy a necítil jsem ruku. Svalstvo na krku už jsem pak rozhýbal. Jenže vzhledem k tomu, že můj hokej je založený na technice a na přesné přihrávce, nejde hrát, když necítíte ani hokejku v ruce.

Oba domácí zápasy série jste sledoval z hlediště, nebo jste byl přímo v dění se spoluhráči?

Na tribunu se mi moc nechtělo. Lidi by se mě klasicky ptali, proč nehraju a musel bych opakovat pořád dokola to samé. Na to člověk nemá myšlenky. Oba zápasy jsem byl zavřený v šatně a koukal na televizi. O přestávkách jsem klukům poradil nebo je spíš povzbudil.

Co říkáte na konec sezony v předkole?

Cíle klubu před sezonou byly úplně jiné, než jak to nakonec dopadlo. Postupem času šlo o to, abychom sezonu zachránili. S Chomutovem jsme bohužel vypadli, ačkoliv jsme podle mě nebyli horší tým. Je to možná obrázek celého roku, který byl nahoru dolů. Každopádně závěr sezony naznačil, že mužstvo nebylo tak špatné, jak se zdálo.

Nasbíral jste nejvíc kanadských bodů z kádru Komety v základní části. Jak vidíte sezonu z hlediska osobních statistik?

S bodovým přísunem jsem spokojený, ale s předváděnou hrou ne. Sezona byla taková nahoru dolů i ode mě, nejen od týmu. Už fakt, že mě chtěl klub vyměnit v prosinci do jiného mančaftu, značilo, že nejsem v optimální pohodě. Jednalo se o možné výměně za Erika Hrňu do Třince. Hrňa nakonec odešel do Plzně.

Cítíte, že se vaše pozice na konci sezony stabilizovala?

Určitě. Jsem tady spokojený. Podepsal jsem novou dlouhodobou smlouvu a nemám v úmyslu někam utíkat. Chci pomoct Kometě k úspěchům.

Nakopla vás k takovému bodovému příspěvku i pozdější spolupráce v útoku s Janem Káňou a Rastislavem Špirkem?

Body jsem spíš sbíral rovnoměrně. Měl jsem je rozvržené do celé sezony. Vždycky to vyplývalo ze spolupráce, protože z celkových pětadvaceti nahrávek za sezonu jsem měl snad osmnáct druhých asistencí. To znamená, že jsem rozjel vždy akci a kluci zakončovali. Takže jde i o zásluhu ostatních.

Kometu čeká nejdelší pauza od návratu do extraligy. Přijde vhod po delších sezonách zakončených stříbrem a bronzem?

Jak se říká, na všem zlém je něco dobrého. Můžeme se připravit na další sezonu a doléčit bolístky. Od konce dubna začneme a vše nasměrujeme k novému ročníku. Musíme se koukat dopředu.

Budete sledovat extraligový hokej i v pauze?

Výsledky si prohlédnu, ale asi nebudu sedět u televize a koukat se na každý zápas. Na to úplně nemám náladu. Na mistrovství světa se samozřejmě rád podívám, to je o něčem jiném.