V NHL nastřádal porci 810 utkání. Zkušeností má na rozdávání. Extraligu si vyzkoušel poprvé v minulé sezoně v dresu Sparty, jenže pražské angažmá nedopadlo podle představ šestatřicetiletého obránce. Nyní je v Kometě a chce titul. Na první start v brněnském celku si ale ještě chvíli počká. „Nechce říkat přesné datum. Rád bych před reprezentační pauzou odehrál pár zápasů,“ říká jindřichohradecký rodák.

Jak se zrodilo angažmá v Kometě?
Na konci minulého roku jsem rozhodil sítě přes agenta, jestli je o mě zájem, a jako první se ozval Libor Zábranský. Jednal na rovinu, do ničeho mě netlačil a rozhodnutí nechal na mně. Dal mi čas na rozmyšlenou, abych si vyřešil osobní věci, a nakonec jsme se domluvili.

Měl jste namyšlené, že chcete naskočit v rozehrané sezoně?
Nechával jsem tomu volný průběh. Rodina je pro mě na prvním místě, žijeme v Americe, takže to není jednoduché. Poctivě jsem trénoval, udržoval jsem se, abych měl otevřená vrata. Nakonec to dopadlo tak, že jsem tady. Pořád mám motivaci hrát, něco dokázat a vyhrát.

Co jste dělal po konci angažmá ve Spartě?
Hlavně jsem vracel čas rodině, protože jako hokejista jsem ho v kariéře moc neměl. Věnoval jsem se dětem. Dělal jsem jim, jak se říká, taxikáře, vozil jsem je do školy a na další různé kroužky a aktivity. Zároveň jsem trénoval mladé hokejisty, což mi rovněž zabralo hodně času.

Jak se ohlížíte za obdobím ve Spartě v minulém ročníku?
Sezona se nepovedla. Cíle ve Spartě jsme měli úplně jiné, než jaká byla nakonec realita. Poznal jsem, že extraliga je hodně vyrovnaná soutěž. Každý může porazit kohokoliv a není lehkého soupeře. Člověk musí být pokorný a jít do každého duelu naplno. Nyní vím, do čeho jdu. Mám zkušenosti, tak doufám, že je využiji. Na druhou stranu vím, že naskakovat v mých letech do rozjetého vlaku není nic jednoduchého. Je mi jasné, že chvíli zabere, než se do toho dostanu.

Co říkáte na úroveň extraligy?
V lize je okruh až desíti týmů, které si dělají zálusk na titul. Hlavní je dostat se do play-off, pak záleží na momentální formě a jak si tým sedne. Těžko něco odhadovat dopředu.

Do Komety jste přišel v období, kdy se úplně nedaří.
Tomuhle jsem se smál, protože mi to připomnělo situaci ze Sparty, kdy jsem tam přišel a druhý den vyhodila trenéra. Takže tým byl v takovém rozpoložení jako nyní Kometa. Akorát doufám, že v Brně to bude mít jiný konec než v Praze.

Byl jste při výběru angažmá obezřetnější než před rokem?
Výhoda byla v tom, že nyní je sezona v pokročilé fázi. Chtěl jsem do týmu, který má ambice, kde je dobrá atmosféra a pohoda, abych si to užil. Došel jsem proto, abychom vyhráli titul. Věřím, že Kometa má velkou kvalitu a to bylo hlavní kritérium. Navíc v Brně znám hodně kluků, takže integrace do mužstva bude rychlejší.

Mluvil jste před příchodem s Martinem Eratem, se kterým jste hrál v Arizoně?
Dvakrát jsme si zavolali a psali zprávy. Ptal jsem se ho, jak to s ním vypadá zdravotně a jak se cítí. Člověk se jinak nemá na co ptát. Vím, že hokej v Brně je populární. Atmosféra na zápasech je bombová, což mě lákalo. Těším se, až si před brněnskými fanoušky zahraji.

Co dělá váš bratr Milan?
V podstatě nic. Skončil s hokejem kvůli zdravotním problémům. Věnuje se dětem a rozmýšlí, co dál.

Neláká ho naskočit do extraligy?
Určitě jo, ale bohužel mu to nedovolí právě zdraví. Doktor mu doporučil, aby nepokračoval, takže musel skončit. Hodně ho to mrzelo, ale zdraví je jen jedno. Ještě má před sebou dlouhý život. Trápil se delší dobu, šel přes bolest, nastupoval v nejlepší soutěži na světě. Ke konci hrával v podstatě na jedné noze. Spousta lidí vůbec neví, čím si procházel. Je to škoda, protože kariéru měl parádní.

Kdy jste na sobě pocítil, že vám chybí hokej?
Asi není hráče, kterému by hokej nechyběl, když skončí. Pár kluků možná jo, ale většina z nás je soutěživých. Nejsem jiný. Sranda v kabině, pocit z vítězství i po porážkách, kdy něco nevyjde… Tohle se těžko nahrazuje, protože jsem na to zvyklý celý život. Pořád ve mně byla chuť dál hrát. Jsem velký hokejový fanoušek, baví mě a sleduji, co můžu, v televizi i na internetu.

Na předsezonním kempu jste byl na ledě s Arizonou Coyotes a vtipkoval jste, že se připravujete na návrat.
Kluci před začátkem nového ročníku bruslili a bylo jich málo, tak se mě zeptali, jestli nechci jít s nimi. Měl jsem hodně volného času, tak jsem to uvítal. Udržoval jsem se a zároveň jsem byl na ledě. Pro mě jedině super. Byli tam novináři, kteří mě za ta léta v NHL znali, ptali se na můj návrat, ale to nepřipadalo v úvahu.

Věděl jste už v té době, že chcete zase hrát?
Tenkrát ještě ne. Jenom jsem se šel sklouznout na led, abych si udržel kondici a netloustl. Nic jiného v tom nebylo.

S kým jste chodil na led v Arizoně?
S partou bývalých hráčů z NHL, kteří se poskládají a hrají proti sobě. Jde o to se zpotit, člověk si dobře zabruslí a je tam i hodně mladých kluků. Má to tempo.

Kdo z bývalých hráčů tam byl?
Třeba Shane Doan, Ray Whitney nebo Sean Hill. Je jich tam opravdu plno, mohu jmenovat dlouho. Měli jsme skupinu pětadvaceti až třiceti lidí. Ne vždy všichni přišli, ale pravidelně jsme se scházeli.

Mělo to náboj?
Někdy jo, když se sejdou bývalí hokejisté, tak se to vždy vyhecuje. Jsou tam vtípky či nějaké malé sázky. I když se relativně o nic nehraje, tak nikdo nechce prohrát.

V Arizoně jste se potkal i s Peterem Muellerem.
Hned jsme si ho vybavil, když jsem přišel do kabiny. Viděl jsem ho po dlouhé době. Peter v Arizoně dokonce pořád žije, takže jsem ho v létě párkrát potkal, byli jsme spolu na ledě. Jsem moc rád za to, jak se mu daří. Pokecali jsme, co a jak se mu líbí v České republice. Je to super hráč. Kdyby ho tenkrát nepotkaly problémy se zraněním hlavy, pořád hraje NHL. Hokejista takových kvalit extralize prospívá. Má parádní střelu a dává góly.

Měl už tehdy v Arizoně střelecký instinkt?
Střelec byl vždy. Pamatuji si, že ho draftovali v prvním kole společně s Martinem Hanzalem, který byl spíš tank. Jako buldok se tlačil do brány s velkým důrazem. Peter byl technický hráč s impozantním zakončením. V nováčkovské sezoně dal dvaadvacet gólů, čímž vytvořil rekord v Arizoně.

Podobně jako Mueller i vy jste měl otřesy mozku.
Většina hokejistů otřes mozku v kariéře zažila. Naštěstí to na mně nezanechalo následky. To musím zaklepat na zbytek zubů, které ještě mám. Kdybych měl problém, už nehraju. Zdraví je jen jedno. Navíc s hlavou není radno si zahrávat. Další věc je, že loni na Spartě jsem zranění přitahoval. Pořád jsem něco měl. Snad jsem si smůlu vybral.

Jak vnímáte teplotní skok z Arizony do Brna?
Je to šok. Přejít z plus pětadvaceti do mrazů. Musím dávat pozor, pro tělo jde o nezvyk. Ale dlouho jsem hrál v Americe, kde jsme cestovali do Kanady. Člověk letěl dvě hodiny, vystoupil z letadla a rozdíl byl extrémní.

Zbyněk Michálek
Narodil se 23. prosince 1982 v Jindřichově Hradci, kde s hokejem začínal. V dorostu přešel do Karlových Varů, načež za dva roky nabral kurz Kanada. To mu bylo sedmnáct let. V zámoří hrál nejprve za Shawinigan Cataractes a posléze za Houston Aeros. Do NHL nakoukl poprvé 16. ledna 2004 v dresu Minnesoty Wild v utkání proti Pittsburghu Penguins. Od sezony 2005/2006 oblékal dres Phoenixu Coyotes, který se později přejmenoval na Arizona Coyotes. Barvy Kojotů hájil deset sezon. V nejlepší hokejové lize svět nastoupil ještě za Pittsburgh a St. Louis. Štaci v Severní Americe uzavřel v sezoně 2016/2017. Následující ročník podepsal smlouvu s pražskou Spartou. Nyní hraje za brněnskou Kometu.