Je to pro vás začátek nad očekávání?
Věděl jsem, že nebude jednoduché skočit zpátky do kolotoče. Jsem rád, že mi kluci pomáhají, že jsme urvali těch pět bodů a jsme nahoře. Hraje se pak přeci jen trochu lépe. Navíc koleno drží. Věřím, že už to je všechno za mnou.

Vychází forma z toho, že se cítíte pevně a jistě na bruslích a ruce pak jdou samy?
Když má člověk silné nohy, dovolí si krok navíc. Klid na holi je také hodně důležitý. Když vím, že nemám klidné ruce, nehraje se mi moc dobře.

Vypadá to, že sebevědomí máte. V utkání s Třincem jste se pustil za branku a nahrál na trefu Vojtěchu Němcovi…
Máme šikovné útočníky a obránce, kteří se dokážou proplétat mezi sebou. Zastoupí jeden za druhého. Gól vyšel spontánně ze situace. Když vidím prostor, láká mě to dopředu, jsem rád, že to takto dopadlo.

Uvažoval jste, že ze startu budete hrát spíš na jistotu?
Jasně, že jsem chtěl. (smích) Zrovna to tak ale vyšlo. Zas nechci jen odpalovat puky, protože takto se do pohody nedostanu. Někdy ho můžu dát trochu rychleji, což mi i trenéři vytýkají. Snažím se to rozlišovat a věřím, že s každým zápasem to bude lepší a lepší.

Máte v hlavě, že můžete více útočit, když vám kryje záda kolega Michal Gulaši?
Trenéři nás dali k sobě, protože Guli je pes obranář, který nepustí kost. S ním se mi hraje velmi dobře. Kdykoliv propadnu, nebo udělám chybu, vím, že tam přiletí někoho zmydlit, zmastit. Uhraje to víceméně i za mě, a tím mi pomáhá. Dodává mi sebedůvěru.

Učíte se i od ofenzivních beků Ondřeje Němce a Jakuba Krejčíka?
Rád se na ně dívám, protože člověk od nich může okoukat různé věci. Je super sledovat trošku jiný herní styl, než mám já. Pro mě je to určitě výhoda. Když je nějaké okno při hře a jsem vydýchaný, dívám se, jak hrají.

Navíc jste si loni s Ondřejem Němcem i zahrál…
Byla to velká škola. Jelikož jsem přesně nevěděl, co se ode mě tady čeká. Teď s ním mám taky nějaká střídání, takže jsem spokojený. Ondra je pohodový kluk. Jsem rád, že mi dokáže říct běž, nechoď, zůstaň. Pro mě to jsou užitečné pokyny.