Talent Jenyš: Kajot Arena? Dřív se mi klepaly ruce

I nadcházející ročník ale Pavel Jenyš stráví v barvách brněnské Komety, kde se popere o přízeň trenéra Vladimíra Kýhose.

Sedmnáctiletý forvard začal sezonu v minulém týdnu ziskem bronzu s reprezentací do osmnácti let na břeclavském Hlinkově memoriálu. „O skauty na tribunách jsem se nezajímal," tvrdí Jenyš.

Na Hlinkově memoriálu jste vybojovali třetí místo. Převládá zklamání z vyřazení v semifinále s USA, nebo medailová radost po výhře nad Ruskem?

Udělali jsme úspěch, se kterým nikdo nepočítal, takže se rozhodně přikláním na stranu radosti.

Jak prestižní pro vás turnaj v Břeclavi byl?

Říká se o něm, že je neoficiální mistrovství světa do osmnácti let. Prostě luxusní turnaj. Nechybí na něm zámořské týmy a špička Evropy. Všichni hráči jsou rádi, že na něm můžou být. Čím těžší zápasy člověk hraje, tím víc mu dají. Všichni soupeři byli silní, turnaj má kvalitu.

Na některých zápasech se sešla i slušná divácká kulisa patnáct set fanoušků. Vnímáte ji?

Vůbec. Jak vlezu na led, soustředím se už jen na svůj vlastní výkon.

Začal jste ve třetím útoku, končil jste už v prvním. Jste spokojený s herním vytížením od trenéra Jakuba Petra?

Ani ve třetím jsem si nestěžoval, chodili jsme jako druhá přesilovková lajna. V prvním útoku jsem si zahrál s Pavlem Zachou, kterého znám, to bylo super.

Co pro vás vlastně znamená reprezentovat Českou republiku?

Nemůže si to zkusit kde kdo. Mám tu šanci, vážím si jí. Jsem pyšný, že můžu oblékat reprezentační dres.

V Břeclavi se v hledišti pohybovala i řada skautů. Cítil jste motivaci se před nimi ukázat v nejlepším světle?

O ty jsem se vůbec nezajímal. Snažím se hrát v každém zápase co nejlíp. Ať už je na tribune jeden skaut nebo sto, na mém výkonu to nic nemění. Pořád hraju na maximum.

Čeká vás draft do zámořské NHL. Sníte o nějakém konkrétním týmu?

Zatím se o tom nechci moc bavit. Uvidíme, až si mě někdo vybere.

Někteří hokejisté odcházejí do zámoří hodně mladí a zkouší juniorské soutěže, jiní jako například Tomáš Hertl naskočí rovnou do NHL. Jakou máte vizi vy?

Určitě nechci odcházet tak pozdě jako Tomáš. Hokej za mořem mě láká, chci odejít dřív.

Takže už pilujete angličtinu?

Docela to jde. Myslím, že už se domluvím.

Pojďme ještě do Komety. Na jaře jste v play out proti Liberci poprvé naskočil do extraligového týmu. S čím bylo nejtěžší se srovnat?

Je to obrovský skok. Člověk, který si přechod nezkusí, neuvěří. Všichni si myslí, že juniorský a mužský hokej už jsou skoro stejné. Jenže extraliga už je o něčem jiném, hokejisté jsou šikovnější, hra není tak ulítaná, všichni u ní přemýšlejí.

Kajot Arena je ve většině případů vyprodaná. Jak se vyrovnáváte s bouřlivou atmosférou?

Musím přiznat, že i když jsem dřív jen sedával na lavičce a do hry se ani nedostal, stejně se mi klepaly ruce. Ale teď už s atmosférou žádný problém nemám.

Cítíte důvěru od trenéra Kýhose i pro nadcházející extraligový ročník?

O tom to tak úplně není. Spíš věřím, že když budu makat, šanci dostanu. A když se ukážu, přijdou další. Snad jich bude co nejvíc.

Do sestavy Komety vám může hodně pomoct nové pravidlo o povinných juniorech. Často se setkává s kritikou, jak se na něj díváte vy?

Pro nás mladé kluky to může být výhoda i nevýhoda. Záleží hodně na osobě trenéra. Když rád pracuje s mladými hokejisty, bude jim dávat příležitost. Ale pokud se k pravidlu bude stavět spíš odmítavě, pošle hráče na led na jedno střídání, splní si tím povinnost a víc ho pravidlo nebude zajímat.

Pavel Jenyš