Táta nesnáší výmluvy, jsem za to rád, říká syn Jiřího Fischera Braidan

S hokejem jste začal v amerických mládežnických klubech. Co vás přimělo vydat se do Salcburku?
Táta to viděl tak, že je čas jít do akademie a trénovat hokej každý den. Díval se na pár akademií, třeba v Lake Placid nebo New Yorku. Nakonec jsme se rozhodli, že Salcburk je pro mě nejlepší místo, jde o jedno z nejlepších hokejových zařízení na světě. Máme vše co potřebujeme. Opravdu ohromující. Podobné zázemí jako v NHL. Koučové se o nás starají skvěle. Kolem týmu je realizační tým o osmi lidech.

V akademii se klade důraz na disciplínu. Jak vypadá váš obvyklý den?
Vstávám v půl osmé ráno, nasnídám se, do dvanácti studuju. Po obědě jdu do posilovny, pak na trénink. Po něm mám strečink. Navečeřím se a jdu spát. Program se opakuje každý den, pořád dokola. Filozofie je tady taková, že se nikdy nesmíte zastavit. Musíte jít dál a dál. Dřeme opravdu tvrdě.

Je to fér, říká zadák Kryštůfek o placení vstupného na Jihlavu

Máte vůbec nějaký čas pro sebe?
Moc volna nemám, ale zase si můžeme dělat jiné sporty, nebo si vzít kolo a vyrazit do města. Převažují však tréninky, zápasy a regenerace.

Na studium se i podle slov šéfa akademie Helmuta de Raafa hodně dbá. Který předmět je pro vás nejtěžší?
Snažím se být dobrý student a kombinovat to s hokejem. Nejvíc mi ale dělají problémy přírodní vědy, třeba chemie.

Jde vám výuka jazyků a naučil jste se německy?
Vlastně umím víc německy než česky. Máme povinně dvakrát týdně hodiny němčiny v akademii. Jazyky jsou tady základ.

Tlačí vás otec do češtiny?
Neřekl bych, že mě do ní tlačí, ale chtěl určitě, ať se ji učím. Mluvil jsem spíš česky, když jsem byl malý. Pak jsem ale bydlel s mámou, protože rodiče nejsou spolu.

Jakou radu vám dává otec do hokeje?
Táta mi říká: žádný bekček, žádný forček, žádný paycheck. (v překladu výplata – pozn. red.) Říká, že se musí pracovat na sto procent. Nesnáší výmluvy. Jsem za to rád, má na mě dobrý vliv.

Sníte o angažmá v Detroitu, kde hrál váš otec?
Detroit je můj oblíbený tým. Určitě budu rád, když se to podaří. Díky otci znám arenu i hráče. Když jsem v Americe, chodím na každý domácí zápas. Rodina miluje hokej, táta i brácha. Jsem rád, že jsem aspoň takto součástí organizace Red Wings. Je to velká rodina.

Co plánujete až opustíte akademii?
Vše záleží na mých výkonech. Rád bych zkusil USHL (juniorskou americkou soutěž – pozn. red.) a pak šel na univerzitu. Záleží, jestli se dostanu na draft do NHL. Nikdy nevíte, kam vás hokej zavede.

Chci pokračovat v tom, co hráči ze Sparty v Kometě odvedli, hlásí posila Mikuš