Rodák z Litoměřic tehdy chodil na tamní základní školu. Po postupu národního týmu do vyřazovacích bojů už mu neunikl jediný zápas. „Přesně si na to pamatuju. Hrálo se v ranních hodinách, hodně kluků ve třídě dělalo hokej, takže jsme play-off sledovali normálně při vyučování. Byla to pak velká euforie,“ vzpomíná Svoboda.

Pro něj i pro řadu dalších v té době začínajících hokejistů šlo o první velký divácký zážitek, který mnohé ovlivnil. Každý mladý kluk s hokejkou pak chtěl být nový Jaromír Jágr, Dominik Hašek nebo někdo další z naganské party. „Tehdy byl hlavně kontakt s hokejem omezený, neměli jsme žádné telefony ani internet. Nyní už je to jinak, vzbudím se a hned se jdu dívat, kdo třeba dával góly v NHL,“ porovnává bývalý hráč Komety, Vítkovic nebo pražské Slavie.

František Mašlaň v pozadí s obrazem, na kterém je jeho milovaná chata na Kuklíku.
Smrt ženy musím přetrpět, v hokeji mně nikdy nikdo neporadil, říká Mašlaň

Cestu za olympijským zlatem postupně začala prožívat celá republika. Díky přítomnosti hvězd jako Wayne Grezky, Pavel Bure nebo Teemu Selänne šlo možná opravdu o největší hokejový turnaj dějin, všichni se ale museli sklonit před podceňovaným českým výběrem. „Tím, že se v televizi vysílal takový turnaj, na kterém byli i všichni hráči z NHL, tak to bylo velké pro celý svět. Opravdu výjimečné,“ hodnotí pětatřicetiletý útočník.

Naganský odkaz pak v českém hokejovém prostředí přetrvával i v dalších letech. Pro Svobodu především v tom, když po přechodu do seniorské kategorie začal na ledě postupně potkávat ikony, kterým dříve držel pěsti u televize. „Bylo to hezké, bral jsem to jako první cíl, který se mi splnil. Navíc mám krásnou vzpomínku, že první extraligový gól jsem dal Haškovi, který byl člen té generace, která se prosadila všude, vyhrávala velké trofeje,“ nastiňuje.

Jiná doba

Po zlaté olympiádě pak v Česku vypukl obří hokejový boom, který podpořily další úspěchy národního týmu na nadcházejících turnajích. Na led se tak stavěly další a další děti, které chtěly zažít svůj vlastní slavný moment. „Po takovém úspěchu, jakým bylo Nagano, pak bylo samozřejmě jednodušší děti přivést k hokeji. Ale každý si musí uvědomit, že dnes jsou ty možnosti úplně jiné,“ upozorňuje Svoboda, který od začátku ledna krátkodobě vypomáhá pardubickému béčku v Chance lize.

Velký úspěch národního týmu by mohl pomoct i v současné době, kdy hokej musí stále složitěji soupeřit s ostatními aktivitami o pozornost mladých. „Doba je někde jinde. Všichni si musí uvědomit, že tehdy jsme neměli možnost jít dělat deset dvacet kroužků, jako mohou chodit děcka nyní. Ve větších městech třeba byla ta škála větší, ale já si v Litoměřicích mohl vybírat tak jedině z fotbalu nebo hokeje, nic jiného neexistovalo,“ doplňuje držitel mistrovského titulu s Kometou z roku 2018.